Břetislav I.


Břetislava již od narození provázela životem jedna velká skvrna. Nemanželský původ. Přestože si kníže Oldřich jeho matku Boženu nakonec za ženu vzal, i tak zůstávalo jejich manželství mesaliancí, což rozhodně nebylo pro potomky nic dobrého. Kdyby snad měli Oldřichovi bratři mužské potomky nebo by se Oldřichovi v jeho prvním manželství s nám neznámou ženou narodil syn, sotva bychom se o jakémsi nemanželském synovi dozvěděli. Vše ale bylo jinak.
Boleslav II. měl tři syny a mezi nimi nastali velké rozbroje. Po nástupu nejstaršího Boleskava (III.) byl mladší Jaromír vykastrován a nejmladší Oldřich jen těsně vyvázl životem, když se ho pokusili zavraždit v lázni. Jaromír tedy definitivně přišel o možnost mít potomky. Sám Boleslav skončil zanedlouho v polském vězení a jeho jediným (známým) potomkem byla dcera, provdaná za jakéhosi Vršovce. Zbýval tedy Oldřich, v té době již ženatý, ale zatím nemající z manželství žádné potomky.
Podle Kosmy se Oldřich s Boženou setkal někdy v roce 1002 a Dalimil k tomu dodává i místo - Postoloprty. Pravděpodobné ale je, že si Oldřich vzal Boženu již před rokem 1002, čímž se dá pochoipit i snaha Boleslava Oldřicha zavraždit, aby nemohl svého syna legalizovat.
V dějinách se nám poprvé objevuje Břetislav roku 1021, kdy z kláštera ve Schweinfurtu unesl urozenou Jitku, sestru Oty Bílého. K tomu píše Kosmas:

Tedy Břetislav, z jinochů nejkrásnější a hrdina nejudatnější, slyše z mnohých vyprávění o neobyčejné kráse, ušlechtilosti a urozeném původu řečené dívky, nedovedl ovládnouti svého ducha a jal se v srdci přemýšleti, má-li se pokusiti unést ji mocí, či se o ni řádně ucházeti. ale rozhodl se raději mužně jednati než schýliti k pokorné prosbě šíji.....
.....vytasit ostrý meč, přeťal řetěz jako stéblo, a podnes je viděti přeťatý článek na důkaz té prudké rány.


Břetislavovi se tedy povedlo Jitku unést, čímž pozvedl vlastní politickou prestiž. Přesto byl ale ůnos velice riskantní. Církev únosy přísně odsuzovala a aristokratické rody s ní. Únosce musel počítat s pronásledováním a i unesená dívka zpravidla neušla trestu. Pokud si ji nevzal únosce sám, většinou se již nevdala a skončila v nějakém klášteře.
Po návratu se břetislav i s Jitkou uchýlil na Moravu. Jeho sídelním městem se stala Olomouc. Zde stavěl nové hrady a snažil se posilovat tu knížecí moc. Na Moravě se mu také narodil první syn Spytihněv (až po několika letech manželství s Jitkou).
Roku 1034 vládl Oldřich společně s bratrem Jaromírem, brzy ho ale nechal oslepit, čímž ho úplně zbavil jakékoliv možnosti na stolec, a internoval ho v Lysé u Nymburka. Břetislava zároveň vyhnal ze země, zda i z Moravy zůstává otázkou stejně jako důvod. Přiklonil se snad mladý kněžic na stranu svého strýce?
9. listopadu roku 1034 ale Oldřich zemřel a na stolec byl dosazen Jaromír. Ten se vlády vzdal ve prospěch svého synovce Břetislava. O rok později, 4. listpadu 1035 byl jaromír zavražděn Vršovci, pravděpodobně ze msty, když při intronizaci Břetislava I. proti nim ostře vystoupil.
V květnu 1035 se Břetislav objevil na dvorském sjezdu v Bamberku, kde se projednávala lutická otázka. V únoru totiž Lutici přepadli hrad Werben a císař chystal odplatu. V létě 1035 se tedy Břetislav se svými Čechy účastnil této výpravy, kde získal válečnické jméno.
Pravděpodobně již v roce 1038 začal Břetislav plánovat tažení do Polska, které sledovalo jeden hlavní cíl. Přenést do Prahy ostatky bývalého pražského biskupa, sv. Vojtěcha, které nyní byly uloženy v Hnězdně. Břetislav snad doufal, že se bude opakovat historie. Chtěl totiž, aby bylo v Praze založeno arcibiskupství, a jelikož v Hnězdně vzniklo díky hrobu svatého Vojtěcha, doufal, že by Praha mohla následovat podobného příkladu.
Koncem června 1039 tedy české vojsko vpadlo do Slezska, přes Vratislav pokračovalo do Velkopolska. Hrady se Čechům vzdávaly téměř bez boje. Koncem července vojsko dorazilo do Hnězdna. Výpravy se zúčastnila knížecí družina, velká část českého duchovenstva, i český biskup Šebíř. Před otevřením Vojtěchova hrobu (což znamenalo zničení oltáře), byla přečteny tzv. Břetislavova dekreta, která měla světce usmířit, aby se sám chtěl k Čechům vrátit. Spolu s tělem Vojtěcha bylo do Čech převezeno i tělo jeho nevlastního bratra Radima - Gaudentia, který byl prvním hnězdenským arcibiskupem a pět svatých bratrů poustevníků.
23. srpna se Břetislavovo vojsko objevilo před Prahou, v ležení u potoka Rokytnice. Mělo sebou bohatou kořist, vozy naložené zlatem a stříbrem, otroky, ale hlavně ostatky sv. Vojtěcha, které nesl sám kníže spolu s biskupem Šebířem.
Začátkem června toho samého roku zemřel římský císař Kondrád II. a jeho nástupcem se stal Jindřich III. A s ním přišel i zásadní obrat politiky říše. Nejen, že Jindřich nemínil založit v Praze biskupství, chtěl se Břetislavovi vojensky angažovat za to, že napadl Polsko. Na podzim 1039 se tedy vydal k Čechám. Břetislavovi se ale prozatím podařilo hrozbu odvrátit za cenu, že jeho syn Spytihněv byl poslán jako záruka k císaři.
Roku 1040 ale Jindřicha již nic nezastavilo a vydal se na výpravu proti Břetislavovi. 21. července se jindřich sešel se svými muži v Goslaru sa naplánoval útok. Postup měl být zahájen 15. srpna a to ve dvouch vlnách. První část vojska měl vést sám Jindřich jižní domažlickou cestou. Jádrem jeho vojska byli Bavoři. Sasy měl vést markrabě míšeňské marky Ekkehard a ten mel postupovat severní srbskou stranou.
Jindřichovi ale brzy narazil na české opevnění. Vyslal tedy na průzkum Otu ze Schweinfurtu, od něj ale dlouho nepřicházeli zprávy a tak se 22. srpna Jindřich pokusil bariéry zdolat. V lese poblíž Tlučhoště se tedy odehrála bitva (bitva u Brůdku, vesnice ale vznikla až později). Při ní zemřelo mnoho Jindřichových lidí, mnoho z nich také padlo do zajetí. O den později se u téhož o pevnění, kde na Jindřicha čekala past objevil Ota ze Scweinfurtu, i ten tu byl ale poražen. Přestože si Jindřichovo vojsko uchovalo bojeschopnost, již se o nic nepokusilo.
Ekkehard měl na severu situaci mnohem jednoduší. Podařilo se mu podplatit kastelána Bíliny, Prkoše, který se měl proti němu postavit, a ten ho nechal proniknout hluboko do vnitrozemí. Ekkehard se stáhl až po zprávách z jižního bojiště. Prkoš byl za zradu potrestán. Břetislav mu nechal vyloupat oči, utnout ruce a nohy a hodit do hlubin řeky.
Po mírových jednáních byl propuštěn Spytihněv. Časně na jaře 1041 byli za Jindřichem vysláni poslové, kteří si nepřáli válku. Přesto Jindřich zorganizoval další výpravu. Tentokrát se mu podařilo využít zkušeností z loňské výpravy a 8. září stanul před Prahou. 29. září se Břetislav vzdal. Podle mírových podmínek musel platit 8 tisíc německých peněz jako válečnou náhradu a vrátit zajatce z Polska. Zpět k Jindřichovi musel jít Spytihněv a spolu s ním 4 synové důležitých předáků. Břetislav se musel dostavit na sjezd do Řezna.
Zde se Břetislav objevil okolo 15. října. bosý, v rouchu kajícníka padl Jindřichovi k nohám, vzdal se vlády a prosil za odpuštění. Jindřich ho, prý na radu shromážděných, vzal na milost, a udělil mu Čechy v léno. Poté Břetislav složil lenní hold a přísahu věrnosti. O tom, že by snad měl vrátit tělo Vojtěcha či polské zajatce již není slyšet.
Na léto 1042 Jindřich naplánoval výpravu proti Uhrám, které se Břetislav také zúčastnil a měl velký podíl na jejích přípravách. Sám byl velitelem velké armády a cestou do Uher jistě sledoval i své vlastní zájmy. Pofdařilo se jim dosadit za uherského krále jakéhosi Arpádovce a zároveň Břetislavova chráněnce. Jakmile ale Břetislav s jindřichem odtáhli ztratil jakoukoliv moc.
Na červenec 1044 tedy byla naplánována další výprava do Uher. Jindřich zde přijal za uherského krále Petra Benátčana a udělil mu Uhry v léno.
Po smrti Petra Benátčana nastoupil Ondřej I. a s ním přišli další války s Uhrami. V léte 1051 se jí zúčastnil i Břetislav a jeho Čechové. V roce 1054 plánoval další, ale již 10. ledna 1055 zemřel na hradě Chrudimi.

Nela Trachtová