Markéta - Dagmar Přemyslovna

(asi 1186 - 1213)




Markéta Dagmar byla dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské. Narodila se zřejmě někdy kolem roku 1186 a měla ještě další sestry. Božislavu, která se provdala do tehdejších Rakous za Bernarda Korutanského, Annu provdanou za Jindřicha Vratislavského a Hedviku (známá jako sv. Anežka Česká; prohlášena za svatou roku 1989), která se stala jeptiškou v klášteře sv. Jiří.
O Dagmařině (jméno Dagmar je častější a více v literatuře uváděnější, ačkoliv ho zřejmě přijala až po svém sňatku s dánským králem) dětství toho víme bohužel jen velmi málo.
Musela čelit důsledkům politických ambicí svého otce, který chtěl opět získat český trůn (vládl už rok v letech 1192 - 1193), ale hned se mu to nepovedlo a celá rodina musela utéct do Míšeňska.
Teprve v roce 1197 se mohla vrátit zpět. Přemysl Otakar I. se stal králem. Ale Dagmar se z toho moc radovat nemohla. Její otec se rozhodl rozvést s Adlétou Míšeňskou, která pak musela odejít do vyhnanství. Dagmar a její sestry byly prohlášeny za nemanželské a musely odejít spolu s ní.
Rozvodový proces se však táhl po celá dlouhá léta. Přemysl Otakar se mezitím sice oženil se sestrou uherského krále Konstancií, se kterou měl budoucího českého krále Václava I., ale tím nic rozhodně neskončilo.
Kolo osudu se však zase jednou otočilo a Přemysl Otakar I. dospěl k názoru, že by bylo rozumné uznat své dcery z prvního manželství za legitimní. Rozhodl se těžit s plodů sňatkové politiky…
Roku 1205 se Adléta Míšeňská dokonce mohla vrátit zase do Prahy. Ještě téhož roku však dorazilo do Prahy poselstvo dánského krále Valdemara II. Dagmar bylo v té době asi devatenáct let. Stará dánská píseň nám ukazuje námluvy asi v tomto světle:

"Ó slavný králi český, pozdraven buďtež nám,
pro vaši milou dceru král Valdemar poslal k Vám.
Přijměte vodu a ručník, sedněte za stůl páni,
poselství vaše známe, buďtež nám uvítáni.
Přinesli vrchcábnici a zlaté kostky spolu,
by s pannou hrál pan Strange a mluvil bez okolku.
Král zašel do komnaty radit se s královnou:
"Hle páni z Dánska jsou tu, chtí mít dceru mou.
Když Valdemar, dánský král, chce si dceru naši vzíti,
má ji muž onen slavný i s věnem skvostným míti. "
Do velké síně vedli ji zlatem zdobenou,
pan Strange, mladík dvorný, se zdvihne před pannou.
Přinesli vrchcábnici ze zlata červeného,
pan Strange krásnou pannu vyhrál pro krále svého.
V hedvábné modré roucho oděnou vyvedli,
by šlechetnou pannu tak všichni prohlédli…"

Dagmar se později zajímala, jaký je její budoucí manžel. Jaké má vlastnosti a jestli je dobrým křesťanem. Ale vůdce dánského poselstva pan Strange jí odpověděl pouze, že král je ve všem dvakrát lepší než on…
V nádherném průvodu se Dagmar odebrala do města Lübeck, kde se konala svatba:

A v krásné době sňatku pak slavně hodovali,
král Valdemar a Dagmar se vroucně milovali.
Rozblažen byl veškeren lid, bohatí i nuzáci,
zaplesali srdečně jak měšťané, tak sedláci.
Neb v míru, v nevinnosti přišla blahost poddanému nést:
Ó kdyby vždycky Dánsko měla také kvítko, jaká čest!

Král Valdemar II. však nebyl tak úplně nejkrásnějším ze všech a výlupek všech ctností. Měl pouze jedno oko (o druhé přišel v boji) a své ženě byl často nevěrný…
Prostý lid hodnou a zbožnou Dagmar však miloval. Dagmar (dánsky Dagmöen) znamená "Dívka přinášející světlo".
Dánskou královna však byla jen osm let.
Roku 1213 zemřela při porodu syna Valdemara:

V ložnici ženy bědují, tam velký pláč a žal,
královna Dagmar skonala, když Valdemar přijížděl.
A Valdemar, král dánský, teď do dveří vstoupí prudce,
a malá dobrá Kristina vztahuje k němu ruce.
Nechť pominou již, králi můj, přetěžké vaše žaly,
neb z Dagmařina boku vám synáčka vyřezali.


Eva Taterová