Hrady a opevnění


Canaletto - Alnwick Castle at Northumberland

První opevněná místa na našem území byla slovanská hradiště chráněná systémem valů a palisád.
V době Velké Moravy, tedy v 9. století, nastala změna vnitřního uspořádání hradisek. V oddělených prostorách se objevila dočasná sídla kmenových knížat a jejich družin. Došlo také k zdokonalení pevnostní techniky. Zmizeli palisádové konstrukce, hradba získala mohutnou přední plentu, která se stavěla za sucha z kamene. Za ní se nacházel ochoz pro obránce, který byl dřevěný s hliněnou výplní. Následovala vnitřní plenta, která byla užší, a zpevnění. Na předhradí se nacházeli zemědělské usedlosti. Ve vnitřním hradisku byly roubené domy s předsíní a vlastními místnostmi. Tyto domy už měly dřevěnou podlahu a v rohu místnosti se nacházela mezera pro ohniště.
Postupně k nám také přichází ze západu hrady kamenné na obtížně dostupných místech. Tyto hrady se dosud rozkládaly na velmi malé ploše. Tyto stavby nebyly určeny k ochraně okolního lidu, ale nevelké posádky bojovníků na nich zaručovaly poslušnost kraje. Zároveň se tyto hrady stávaly správními centry korunních držav. Hrady se dělí na vetší (civitates, urbes). Ty měly soudní, církevní, soudní a hospodářské funkce. Byly páteří zemské administrativy. Zároveň se do hradů v ohrožení stahovali lidé z okolí, měli tedy útočištný - refugiální - ráz.

Za Boleslava I. po vymizení jednotlivých kmenových knížat po Čechách vznikají přemyslovské hrady, častokrát v blízkosti bývalých kmenových hradišť. Časem se tyto castra mění ve správní střediska, tedy civitates. Velké hrady byly centry správních obvodů - kastelánií a vázaly se k nim daně a břemena hradského lidu. Areál těchto hradů byl odklopen podhradskými osadami. V podhradí stávali dvorce velmožů a úředníku, občas i se soukromými kaplemi.
Na území kastelánií stáli i jiné hrady a opevněná místa než civitates. Před polovinou 12. století tato všechna místa patřila panovníkovi, který je pouze propůjčoval svým věrným. Již koncem 12. věku se ale objevují snahy šlechty, aby se jim svěřené hrady a území stala jejich dědičným majetkem. K tomuto cílu výrazně napomohla Statuta Kondráda Oty, které vydal v prvním roce své vlády v Sadové. Koncem 12. století se kastelánské úřady stávají dědičnými.
Ve 13. století se objevují rodové statky šlechty - patrimonia. Ty mají ale jen nevelký rozsah.

Některé důležité pojmy k fortifikaci a hradům:

Aktivní obrana: způsob obrany, kde se obránci nespoléhají jen na mohutnost a četnost překážek stavěných útočníkům do cesty. Typická snaha o eliminaci mrtvých prostorů u paty opevnění. Prostředkem k tomu je hlavně flankování a křížová střelba. Aktivní obrana vyžaduje spolupráci mezi jednotlivými částmi opevnění. Používána hlavně v západní Evropě a v oblastech pořímého antického dědictví.
Bergfrit: velká věž hradu, která měla hlavně vojenskou - útočištnou funkci. Nebyla používána k bydlení. Mohla být bráněna jako samostatný objekt a poskytnout tak posádce poslední útočiště (proto útočištná). Vstup býval až v úrovni patra a byl k němu přístup po lehce odstranitelném můstku. Přízemí bylo přístupné pouze zevnitř, celá věž se dala používat jako skladiště či vězení. V Čecách se ve 13. století používal nejčastěji okrouhlý bergfrit.
Dispozice: charakteristické rozmístění a vzájemné prostorové vztahy jednotlivých částí a prostor hradu.
Donjon: velká hradní obytná věž. Rozlehlé vnitřní prostory uzpůsobené ke stálému bydlení, zahrnovaly např, krby a prevéty. Většinou byly spíše čtverhranné, ale objevují se i kruhové.
Flankování: základní prvek aktivní obrany, Boční střelba vedená podél kurtin z vystupujících flankovacích článků. Flankování pokrývá mrtvý prostor při patě opevnění, který není možno bránit z jeho ochozu.
Flankovací věž: věž vystupující zčásti opevnění. Středoevropské flankovací věže jsou okrouhlé a podobou připomínají bergfrity.Oproti nim jsou ale menší a plné, nikoliv duté.
Fortifikace: opevnění
Châtelet: speciální francouzský typ předhradí, v Čechách užitý pouze u vstupu do horního hradu na Týřově koncem první poloviny 13. století.
Kurtina: Úsek hradeb či jiného druhu fortifikace mezi dvěma flankovacími věžemi.
Palác: hlavní stavda hradu s převažující funkcí obytnou a reprezentační. Přitom má i různý podíl na obraně a může mít i další funkce. Obytné a reprezentační prostory se nacházely v patře. Přízemí mělo většinou pouze pomocnou funkci.
Parkán: středoevropský prvek, který zesiloval fortifikaci u gotických hradů. Jednalo se o prostor mez nižší a vyšší parkánovou hradbou, který byl většinou upravený navezením zeminy. Zlepšoval passivní obranné možnosti. Omožňoval nasezení dvou řad střelců. V případě proražení parkánu se na útočníky vysypala hlína.
Pasivní obrana: Způsob obrany při němž útočníci spoléhají na nepřekonatelnost překážek. Těží z nedostupnosti, výšky a také ze zmnožení linií opevnění. Je charakteristická hlavne pro hrady na výchd od Rýna až do nástupu palných zbraní.
Prevét: nejpokročilejší středověký záchod, ve formě arkýře s kamenou sedačkou s otvorem.
Předhradí: část dispozice hradu v níž se kumulují hospodářské a provozní objekty hradu.
Předsunutá bašta: samostatná opevnění pro dělostřelbu, která blokovala výšiny v okolí hradu.
Příhradek: širší parkán.
Stěžejkový padací most: ve střední Evropě neobvyklý typ mostu, zvedaný pomocí dlouhých rovnoramených stěžejek (pák), které zapadají do dlouhých šterbin ve fasídě brány.
Věžice: polookrouhlý, polygonální nebo čtverhraný zpevňující prvek opevnění. Zesiluje obranné schopnosti hradu.
Zemnice: jednopodlažní stavba obytného i provozního charakteru, zahloubená do terénu a přístupná zahlubující se vstupní šíjí.

Něco málo k jednotlivým hradům (ty, co jsem navštívila letošní prázdniny - postupně snad přibudou ostatní)
Hrad Týřov
Hrad Landštejn
Trenčianský hrad

Nela Trachtová