Hrdinské legendy starého Říma






1. Úvod



Ve starověkém Římě bylo málo skutečných mýtů (pokud samozřejmě nepočítáme báji o Romulovi). Většinou jde o hrdinské eposy a i těch je pomále…

2. Tři bratři Horatiové



Řím se opět jednou ocitl ve válečném stavu. Tentokrát se bojovali proti Albě Lonze, které vládl král Tullus Hostilius. Nakonec bylo dohodnutu, že se bude konat souboj třech proti třem. Za Albu Longu byli vybráni tři bratři Curiatiovi a za Řím tři bratři Horatiové.
Začal souboj. Dva Římané však byli zabiti, zatímco Curiatiové byli pouze poraněni. Vrhli se na zbylého Horatia, který se dal na útěk. Útěk to však byl jen předstíraný. Nejrychlejší byl samozřejmě ten nejméně zraněný Curiatius, a když Horatia dohonil, tak ho Horatius zabil. Totéž udělal i s tím druhým a s třetím měl nejjednodušší práci, protože byl zraněn nejvíce a nejvážněji.
Příběh má však ještě jednu dohru. Vítězný Horatius měl sestru, která byla zasnoubena s jedním z Curiatů, a když ho její bratr zabil, začal plakat a naříkat. Horatia, kterému šlo v boji o život, to však rozzuřilo a probodl ji mečem se zvoláním, že žádná Římanka nesmí plakat nad nepřítelem.
Vražda je však trestný čin, a proto byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Horatius se ale odvolal k lidu. Jeho otec měl dojemný proslov a řekl dokonce, že jeho dcera byla zabita právem.
Lidové shromáždění nakonec Horatia osvobodilo s tím, že ho má jeho otec očistit obětmi bohů na útraty obce.

3. Horatius Cocles



Když byl vyhnán poslední římský král Lucius Tarquinius Superbus ("Zpupný"), bylo rozhodnutu, že v Římě už nikdy nesmí vládnout žádný král a že v čele republiky budou vždy dva konzulové.
Vyhnaný král Tarquinius se však jen tak nevzdal a uzavřel spojenectví s etruským králem Porsennou. Společně pak vytáhli proti Římu, který oblehli a zaútočili na jediný most přes Tiberu, protože římští vojáci před obrovskou přesilou utekli. Nepříteli se postavil pouze statečný Horatius Cocles, který s sebou měl chvíli i své dva kamarády. Ty pak však poslal zpátky do Říma a hájil most sám. Ten most byl velice důležitý. Kdyby se ho Etruskové zmocnili, dostali by se snadno do Říma a byl by konec. Bohužel tragický pro Řím…
Římané z druhé strany most ničili.
Horatius Cocles zadržoval celou armádu Etrusků svým veliký štítem. Už se zdálo, že podlehne, když byl konečně most zničen. Teprve teď se Horatius Cocles vrhnul do řeky Tibery a doplaval zpět do Říma. Později mu v Římě postavili sochu.

4. Gaius Mucius Scaevola



Etruský král Porsenna ale dál obléhal Řím a snažil se ho vyhladovět, což se mu poměrně dařilo.
Mladý patricij Gauis Mucius však v senátu oznámil, že půjde do nepřátelského ležení a zabije krále Porsennu. Ukryl pod pláštěm meč, pronikl do nepřátelského tábora a dostal se až ke královskému stanu. Tam byl král Porsenna se svým pobočníkem. Jeho pobočník však měl honosnější a bohatší šat než sám král. Gaius Mucius osobně krále Porsennu neznal, a proto považoval za krále jeho pobočníka, kterého probodl. Pak se dal na útěk. Jenomže ho chytili a odvedli zpět ke králi Porsennovi.
Gaius Mucius prý řekl:
"Jsem římský občan. Mé jméno je Gaius Mucius. Přál jsem si jako nepřítel zabít nepřítele a nemám méně odvahy k smrti, než jsem měl k vraždě. Je chloubou Římanů hrdinsky jednat a hrdinsky trpět. A nejsem sám, kdo chová proti tobě tento záměr. Za mnou je jich celá řada, která touží po téže slávě. Připrav se, chce-li se ti, na toto nebezpečí, aby ses hodinu co hodinu potýkal o svou hlavu a měl v předsíni královského stanu pořád nepřítele s mečem v ruce. Takovou ti my, římská mládež, vyhlašujeme válku! Nemusíš se obávat ani vojska, ani boje! Rozhodovat se bude mezi tebou samým a jedním z nás! Dulce et decorum est pro Patria mori! (Sladké a vznešené jest zemřít pro Vlast! )"
Potom sám strčil pravou ruku do ohně, který byl připraven na jeho mučení, aniž dal znát sebemenší bolest. Pouze poznamenal:
"Přesvědč se sám, jak nepatrnou cenu má tělo pro ty, kteří upínají zrak na velikou slávu! "
Překvapený Porsenna prý zvolal:
"Odejdi! Dopustil ses většího nepřátelství vůči sobě samému než proti mně! "
Od té doby Gaiovi Muciovi říkali "Scaevola" ("Levák").

5. Cloelie



Cloelie byla mezi rukojmími, které se Etruskům podařilo získat. Dokázala však své strážce oklamat a spolu s ostatními Římankami přeplavala řeku zpět do Říma.
Král Porsenna obdivoval její statečnost a požádal, aby se s ní mohl setkat. Slíbil, že jí nic neudělá a v pořádku ji propustí zpět. Na obou stranách bylo slovo dodrženo. Král Porsenna ji velice chválil a dokonce jí nabídl, aby si vybrala ještě některé rukojmí, které by chtěla osvobodit. Cloelie si vybrala pouze nezletilé jinochy a dívky. Všichni to náležitě ocenili.
Po uzavření míru byla Cloelii postavena v Římě socha.



Eva Taterová