Rytířský turnaj

Jak popisuje rytířský turnaj Walter Scott ve své proslulé knize Ivanhoe? Přesně takto:

Nejdříve se pět rytířů vyzyvatelů utká s každým, kdo se přihlásí.
Kterýkoli rytíř, který se chce bít, může si zvolit protivníka z rytířů vyzyvatelů tím, že se dotkne jeho štítu. Dotkne-li se ho obráceným kopím, znamená to, že si přeje bojovat tak zvanými zbraněmi dvorní zdvořilosti, to je kopími, jejichž špice je zajištěna tupým dřevěným násadcem, takže není nebezpečí, leda z nárazu dřevců a jezdců. Ale dotkne-li se štítu ostrou špicí, rozumí se tím, že chce bojovat en outrance, to znamená, že se rytíři utkají na ostro jako v opravdové bitvě.
Když přítomní rytíři splní závazek zlomením patera dřevců, má princ prohlásit vítěze prvního dne turnaje, který obdrží jako cenu nádherného válečného oře, vynikajícího stavbou těla i bojovou silou. Navíc k této odměně udatnosti se mu dostane cti, jak bylo nyní ohlášeno, aby sám jmenoval královnu Lásky a Krásy, která udělí cenu příštího dne.
Druhého dne bude vyhlášen turnaj všeobecný, jehož se mohou zúčastnit všichni přítomní rytíři, ktaří se chtějí pokusit o cenu. Rozdělí se do dvou oddílů o stejném počtu a budou mužně bojovat tak dlouho, dokud princ nedá znamení, aby se v boji ustalo. Rytíři, kterému se podle princova úsudku nejlépe povede druhého dne, má pak zvolená královna Lásky a Krásy korunovat vavřínovým věncem tepaným ze zlata. Druhým dnem skončí hry rytířské. V dalším dnu pak však dojde ještě k závodům v lukosřelbě, ke štvaní na medvěda a k jiným lidovým zábavám, aby si široké vrstvy přišly na své.

Rytířům bylo zakázáno mečem bodat, měli rozdávat jen rány sečné. dále bylo oznámeno, že každý rytíř může užít bojové palice nebo sekery po libosti, ale dýkaq byla z utkání vyřazena. Rytíř vyhozený ze sedla může v boji pokračovat pěšmě proti každému podobně postiženému ze strany protivníků, rytíř bojující koňmo ho v takovém případě nesmí napadnuot. Když kterýkoli bojovní donutí zvoleného protivníka couvat až na prortilehlý konec kolbiště, kde se tělem nebo zbraní dotkne kolové ohrady, bude prohlášen poraženým a jeho kůň i zbroj se stane kořistí vítězovou. Rytíř, který bude přemožen, nesmí už znovu vsroupit na kolbiště. Bude-li některý bojovník sražen k zemi a neschopen sám se postavit na nohy, smí jeho panoš nebo páže vstoupit na kolbiště a svého pána vytáhnout z bojové vřavy. V takovém případě se také rytíř prohlašuje za poraženého a jeho kůň i zbroj propadnou. Zápas končí jakmile princ Jan odhodí velitelskou hůl. Takové opatření zajišťovalo, že se rázem zabráýní přílišnému prolévání krve přílišnou vytrvalostí v boji už zoufalém. Kdyby kterýkoli rytíř překročil zákony turnaje a čestného rytířství, vydává se v nebezpečí, že mu bude odňata zbroj, štít obrácen naruby a rytíř jako do sedla naň posazen nahoru na kolovou hradbu k posměco diváctva za trest, že se choval tak nerytířsky.



Takhle si tedy představoval rytířský turnaj Walter Scott. Musíme tedy tento text brát s dostatečnou rezervou, jelikož se jedná o představu romantistického spisovatele, jež dějiny neviděl skutečně, ale zahalené v hávu dobrodružství a romantiky.


ZPĚT