Jindřich II. Francouzský

(1519-1559)

Jindřich II., král francouzský

1. dětství

Jindřich II. Francouzský se narodil 31. března 1519 v Saint-Germain-en-Laye jako třetí dítě svých rodičů francouzského krále Františka I. a jeho sestřenice a zároveň i manželky Claudie. Byl pokřtěn Jindřich na počest anglického krále Jindřicha VIII. Jeho starší sourozenci se jmenovali Charlotta a František. Mladší byli Magdaléna, která se později provdala za skotského krále Jakuba V., Karel, který však zemře velmi mladý a nejmladší Markéta. Na královské děti neměl nikdy nikdo moc času. Jejich otec král byl příliš zaneprázdněn vládnutím a matka Claudie byla moc nemocná. Vychovávala je převážně jejich babička Luisa Savojská a velký personál sluhů a učitelů. Královna Claudie však 26. července 1524 zemřela. Jindřichovi bylo v té době pět let. A protože smrt většinou nechodí sama, Jindřichova sestra Charlotta 8. září téhož roku zemřela na spalničky. Jenomže se stalo ještě něco horšího. František první se zase jednou pustil do války proti Karlu V. Španělskému a dopadlo to tragicky. Vyvrcholilo v noci z 23. na 24. února 1625 to bitvou u Pavie. František I. se sice hrdinně postavil do čela svých vojáků a bojoval i jako pěšák, ale nebylo to nic platné. Pouze se nechal pozabíjet výkvět francouzské šlechty, aby ochránil krále, který riskoval přímo šíleně. Jeho armáda je poražena a on sám zajat. Svěří regentství své matce Luise Savojské a v dopise jí napíše: "Madame, všecko je ztraceno, zbyla jen čest a holý život. " Ale všechno ještě ztraceno není. Regentka se chce pokusit vyjednávat. Dosáhne se "Madridské smlouvy", která je podepsána 14. ledna 1526 a jsou v ní pro Francii přímo nesplnitelné podmínky. Král František I. má navrátit spojenci Karla V. Jindřichovi VIII. Burgundsko, Flandry a Artois a po předcích Plantagenetech ještě Guyenne, Périgord, Akvitánii, Poitou, Anjou, Maine a Normandii. Ještě se má František zříci dědictví po své předkyni Valentině Viscontiové nároků na Milánsko a Asti a o neapolské dědictví po Anjouovcích nároků na Janov. A ještě Karel V. žádá, aby mu František zapůjčil armádu a loďstvo. Podmínky jsou to skutečně nesplnitelné. Protože kdyby toto všechno František splnil, nezbylo by z Francie skoro nic. František tedy veřejně prohlásil, že tuto smlouvu on nikdy nepodepíše. Raději by se uchýlil k tomu řešení, že by se oženil s císařovou sestrou Eleonorou, které je dvacet osm let a byla provdána za portugalského krále Emmanuela, který však už zemřel. Eleonora je docela hezká, a proto je František docela ochotný si tohle mírné násilí uložit. Jenže Karel V. není hloupý. Ví, že jakmile Františka propustí z vězení, bude "Madridská smlouva" je pouhým cárem papíru. Potřebuje něco víc. A v tom dostane nápad. Požaduje rukojmí náhradou za Františka. A těmi rukojmími mají být dva nejstarší Františkovi synové. Následník trůnu František a vévoda Orleánský Jindřich. Následníkovi je teprve osm let a Jindřichovi teprve šest. Koncem zimy museli malí princové opustit zámek Amboise, aby se vydali na cestu do španělského zajetí. Průvod postupuje pomalu a často se odpočívá, ale není to proto, že by Francouzi chtějí předání rukojmí oddálit. Regentka Luisa Savojská trpí záchvaty pakostnice a v Bayonne to vzdá.

2. ve španělském zajetí

17. března 1526 je vyměněn František I. za své syny. Nejdříve jsou svěřeni kastilskému konetáblovi donu Inigovi Hernandezovi de Valasco. Princové smějí mít svoji francouzskou družinu, v níž je lékař, učitelé a dokonce i kuchař. Zatím se jim nevede nijak špatně. Jenže Karel V. zjistí, že byl Františkem I. napálen, a že i přes rukojmí, které má císař ve své moci, francouzský král nemá ani v nejmenším v úmyslu splnit něco z "Madridské smlouvy". Karel V. je uražený, ale co může dělat? Pouze křičí, že František se nezachoval čestně (což skutečně neudělal, v tom měl Habsburk pravdu) a dokonce padne cosi jako návrh na souboj. Boží soud. Jenomže Karel si to na poslední chvíli rozmyslí, protože tuší, že jeho sok by asi zvítězil. Vždyť František porazil v souboji i anglického krále Jindřicha VIII., který měl pověst nepřemožitelného zápasníka… Císař má jinou zbraň. Své rukojmí. Rozhodne se je odebrat konetabelovi Kastilskému, protože jeho dohled byl prý příliš mírný, jejich francouzskou družinu pošle domů a nahradí ji asi dvacítkou Španělů, kteří nesmějí mít s princi ani trochu soucitu. Jsou pečlivě kontrolováni. Princové se stěhují do pochmurné pevnosti Villalpando. Ale ani to nestačí. Karel V. zjistí, že s Františkem I. ani nehne osud jeho synů, protože celistvost Francie je pro něj přednější, dá oba chlapce převést do vězeňské pevnosti Pedrazza de la Sierra, kde jsou nepřetržitě špehováni čtyřmi Španěly, mají pro sebe jen dvě místnosti se zamřížovanými okny, kde v zimě mrznou a v létě je jim hrozné vedro. Ven skoro nesmějí, a když už, tak pod dohledem ozbrojené vojenské eskorty. František však nemůže povolit. Raději by obětoval všechny své děti i sebe, ale nikdy nedovolí, aby se Francie rozdělila. Princové však už neumí ani mluvit francouzsky. Jejich věznitelé s nimi mluví pouze španělsky a nikoho jiného tam nemají. František se toho začne obávat. Co když následníka ve vězení tak zničí, že jednoho dne nebude moci zaujmout otcovo místo? Ale nemůže nic dělat… Jenomže se najde někdo, kdo už se na osud chlapců v zajetí nemůže dívat. Ženy se to rozhodnout vyřešit samy. Františkova matka Luisa Savojská se svou dcerou Markétou Navarrskou odjeli do Cambrai, kde měli schůzku s císařovou tetou Markétou Rakouskou a císařovou sestrou Eleonorou, která byla stále oficiálně zasnoubená s Františkem. Dohadují se měsíc. Konečně 3. srpna 1529 najdou společné řešení nazvané jako "Dámský mír". František se v něm vzdává práv na Milán a Neapol, nadvlády nad Artois a Flandry a držení měst Touranai a Hesdin. Za svobodu svých synů musí zaplatit dva miliony zlatých dukátů, což jsou skoro čtyři tuny zlata. Karel V. se na oplátku zříká nároků na Burgundsko, Auxerre, Mâcon a Auxonne. A také vyklidí hrabství Guines, Ponthieu a jeho armáda opustí města Peronne a Montdidier. Nakonec se František ožení s císařovou sestrou Eleonorou. Ještě skoro rok trvá, než se podaří sehnat dva miliony zlatých dukátů. 1. července 1530 se však konečně uskuteční výměna. Francouzi odevzdají veliké výkupné a Španělé propouštějí zajaté prince a do Francie cestuje i teď už francouzská královna Eleonora, protože František se s ní oženil v zastoupení. Všichni odjíždějí společně s králem Františkem a s královským dvorem do Paříže.

3. svatba

František měl o svého mladšího syna starosti. Jindřich byl melancholický, zasmušilý a skoro nikdy se nesmál. To však nešlo dohromady s většinou zábavným francouzským dvorem. Proto se král rozhodl, že ho svěří do péče Diany de Brezé. Ale také začal plánovat svatbu. Pro jeho bratra následníka trůnu připadala v úvahu pouze princezna z královského rodu, ale u vévody Orleánského se to už zas tak striktně nevyžadovalo. Vždyť pravděpodobnost, že on nebo jeho potomci usednou na trůn není zas až tak veliká. Jako nevěstu mu František vybral osiřelou vévodkyni Kateřinu Marii Romolu Medicejskou. Byla stejně stará jako on a její matka zemřela při porodu a otec o pár dní později. Jediným jejím mocným příbuzným byl papež Kliment VII., který ji sice nazýval svou neteří, což však bylo značně přehnané, protože byli pouze velice vzdálení příbuzní. Ani Kateřinina krev nepatřila zrovna mezi nejmodřejší. Ještě její praprarodiče nebyli ani šlechtici, ale pouzí lékárníci. Podařilo se jim však zbohatnout a následující generace se něčím podobným už zabývat nemusely. Kateřin otec byl Lorenzo Medicejský, což byl nepříliš ctižádostivý ani ambiciózní muž, který se oženil se vzdálenou příbuznou Františka I. Magdalenou de La Tour d'Auvergne. Kateřina je jejich jediná dcera a dědička. A bohatá dědička. Papež sám domluvil její sňatek s vévodou Orleánským. Dostala velké věno. Věnoval jí šperky nesmírné ceny: Zlatý pás vykládaný osmi rubíny a démanty, soupravu perel a démantů, … K tomu ještě věno sto tisíc dukátů a všechna Kateřinina panství, které zdědila po rodičích. A nesmím zapomenout na její nároky na některá italská města, která Františkovi I. připomenou jeho ještě ne zapomenutý "Italský sen". Vévody Orleánského se samozřejmě nikdo na nic neptá. Žije nadále na zámku Anet Diany de Brezé, která krátce předtím ovdověla. Její manžel Ludvík de Brezé zemřel ve svých úctyhodných sedmdesáti dvou letech. A Jindřichovi se také niko neobtěžuje sdělit, že jeho nastávající není ani moc hezká. Sice chytrá, ale to v té době ještě nikdo moc netuší. To se ukáže až po Jindřichově smrti, kdy jako regentka za svého nezletilého syna bude vládnout Francii. 23. října 1533 se poprvé setká vévoda Orleánský poprvé setká se svozu nastávající. On a jeho otec jdou totiž navštívit papeže a jeho "neteř". Jindřichovi se Kateřina Medicejská moc nelíbí. Je jim oběma čtrnáct let…On nemůže tušit, že ona se do něj k zbláznění zamilovala, a ona nemůže vědět, že on její lásku nikdy nebude opětovat… Kateřina totiž nikdy nebyla a ani nebude příliš hezká. 28. října 1533 se koná slavná svatba. Obřad celebroval kardinál z Bourbonu a snubní prsteny jim požehnal papež. Potom se konala velkolepá slavnost. Vévoda Orleánský se prý tvářil velmi mrzutě a Kateřina údajně jenom zářila. A dál? To raději přenechám milánskému velvyslanci donu Antoniovi Saccovi, který to popisoval v dopise Francesku Sforzovi: "Když tanec skončil a hosté se vrátili do svých ložnic, chtěl král osobně uložit manželský pár do postele a někteří tvrdí, že se chytal přihlížet, jak si vedou."

4. dauphin

Tři roky trvalo manželství Jindřicha Orleánského a Kateřiny Medicejská a na světě zatím nebylo žádné dítě. Zdálo se, že Kateřina je neplodná. Ovšem, ne všichni tomu věřili. Jindřich svou manželku hodně zanedbával a jediná žena, . která ho zajímala, byla jeho přítelkyně Diana de Brezé. Ovdovělé Dianě bylo třicet osm let. Žila u dvora jako dvorní dáma královny Eleanory. A zdálo se, že se do ní vévoda Orleánský zamiloval. Přitom byla skoro o dvacet let starší než on. Stala se však velká tragédie. Následník trůnu, František, 6. srpna 1536 náhle zemřel. Hrál totiž svou oblíbenou hru s pálkou a ještě uhřátý a udýchaný požádal o sklenici ledové vody. Dostane ji, a když ji vypije, udělá se mu po chvíli strašně špatně a během noci zemře. Král František je zdrcen. Svého staršího syna měl moc rád, na rozdíl od Jindřicha, s nímž nikdy příliš nevycházel. Jenomže Jindřich se stává následníkem trůnu… Jindřich odjel s konetáblem de Montmorency bojovat proti Španělům. Jenomže horší je jedna věc. A to ta, že nový následník trůnu nemá se svou manželkou Kateřinou Medicejskou žádné dítě. A potvrdilo se, že Jindřich děti mít může. Veškerá vina tedy podle všeho padala na Kateřinu. Jindřich si totiž ze svého tažení s Montmorencym přivezl dívku jménem Filippa Duci. Filippa totiž byla s Jindřichem těhotná. Narodila se dcera a na počest paní de Brezé ji pojmenovali Diana. Holčičku také svěřili do péče této ženy. Pro Kateřinu to vypadá beznadějně. Ale jsou tu dva lidé, kteří stojí za ní. Král František, protože má tuto svoji snachu upřímně rád a Diana de Brezé z Poitiers. Krásná Diana se totiž stala Jindřichovou milenkou a nechce, aby byla Kateřina zapuzena, protože by na její místo nastoupila nějaká jiná princezna, která by mohla být hezká a Dianě Jindřicha přebrat. Každý večer proto posílala svého milence do ložnice za jeho manželkou. Všechno snažení přineslo výsledek až roku 1543, když se stalo to, co považovali všichni už za téměř nemožné. Kateřina po deseti letech manželství konečně otěhotněla. 16. ledna 1544 se narodilo první dítě. Bylo pojmenováno po dědečkovi František. Potom už se rozhodně nedalo mluvit o nějaké neplodnosti. V roce 1545 se narodila dcera Alžběta (budoucí španělská královna); roku 1547 další dcera Claudie (budoucí Lotrinská vévodkyně); v roce 1549 syn Ludvík, který však brzy po porodu zemřel; v roce 1550 syn Karel (budoucí francouzský král Karel IX. ); roku 1551 Alexandr-Eduard, kterému však všichni říkali Jindřich (jako Jindřich III. také usedne na trůn); roku 1553 dcera Markéta, známá jako Margot (budoucí královna Navarrská); v roce 1555 syn Hercule, který se však po smrti svého nejstaršího bratra Františka nechá přejmenovat na Františka a konečně roku 1556 přišla na svět dvojčata Viktorie a Jeane, která však zemřela v ranném dětství. Jindřich se však svojí láskou ke krásné milence ani trochu netají. Pokud je to jen možné, odjíždí s ní na její zámek Anet. Jsou spolu daleko od dvora a všech intrik… Stane se však něco tragického. Jindřichův mladší bratr Karel Orleánský 18. září ve svých dvaceti třech letech zemřel. Údajně na mor. To zdrtilo už tolik osudem zkoušeného krále Františka. Svého syna Karla měl mnohem raději než Jindřicha. S Jindřichem totiž nikdy moc dobře nevycházel. Nikdy si vzájemně nerozuměli. Rok 1547 je špatný. Král František se dozví o smrti anglického krále Jindřicha VIII. Tudor. Tudor byl stejně starý jako on. Ještě před smrtí mu prý poslal poslední vzkaz. Nechal mu vzkázat, že králové stejně jako ostatní lidé umírají. (pozoruhodná novinka…) I Františkovi už za zády dýchá smrt. 22. března téhož roku musí ulehnout. Král se rozloučí se svou milenkou Annou de Pisseleu, smířil se se synem Jindřichem, kterému dává ještě nějaké rady, co se vládnutí týče, vyslechne si ještě mši a 31. března 1547 zemře. Jeho poslední slova jsou: "Já to říkal! Já to říkal: Ježíši! "

5. král Jindřich II.

Král František byl pochován a začala éra krále Jindřicha II. Do důležitých postů dosazuje své a Dianiny přátele. Nejmocnější lidé ve Francii jsou konetábl Anne de Montmorency a pánové de Guise, což jsou Dianiny příbuzní. S právoplatnou královnou Kateřinou nikdo nepočítá. Všichni vědí, že Kateřina Medicejská nemá na svého manžela absolutně žádný vliv. Nekorunovanou královno Francie je ve skutečnosti Diana de Poitiers, kterou Jindřich k zbláznění miluje a bude ji milovat až do své smrti. Nevadí mu, že Diana je skoro o dvacet let starší než on…Také si své milenky náležitě cení. V roce 1548 ji povýší na vévodkyni z Valentinois. Samozřejmě, že darem dostane spoustu pozemků a šperků… A hlavně jí jsou svěřeny i korunovační klenoty. Jindřich je Dianě nemůže ke své smůle darovat, protože nejsou jeho, ale majetkem národa. To ale hluboce urazilo Kateřinu Medicejskou. Zatím však nemůže nic dělat… 24. července 1547 se koná v Remeši Jindřichova korunovace. Jde pochopitelně o velice slavnostní příležitost. Mši sloužil Karel Lotrinský. Potom nastává doba Jindřichovi vlády. Tato doba bude znamenat pro Francii počátek náboženské války, takzvané "Války tří Jindřichů" (Jindřicha II., Jindřicha III. a Jindřicha IV. Navarrského). Jindřich II. je zapřísáhlý katolík, jeho milenka Diana z Valentinois také a o pánech de Guise ani nemluvě. Začíná upalování kacířů a kacíř (v té době)= protestant, které vyvrcholí 27. června 1551 "ediktem Chateaubrianstký", který toto pronásledování ještě zesílilo. Prostí lidé však kupodivu neobviňovali z poprav Jindřicha, ale jeho milenku. Kolovaly dosti urážlivé pamflety:
To Diana vás upaluje,
věší a oči vypichuje,
ohněm své k. . . . .
hranice zapaluje.
Jindřichova manželka Kateřina Medicejská je všeobecně přehlížena a poct se i přes nepříznivé veřejné mínění dostávalo pouze Dianě. A vůbec nevypadá, že by se Jindřich chtěl své o dvacet let starší milenky vzdát. Jako důkaz by mohla stačit i zpráva benátského vyslance: Diana se chystala jít spát a král byl při tom. Jeho veličenstvo se s ní přišlo pomazlit. Cloumali postelí tak prudce, že se zakymácela a dvojice skončila na zemi. A tu vévodkyně hlasitě vykřikla: "Neskákejte tak divoce po mé posteli, Sire! Nakonec mi ji ještě rozbijete! " A Kateřina Medicejská to všechno musí trpět. Nasadí pokornou masku a nedá najevo, jak ji situace uráží a jak Dianu nenávidí. I evropští diplomaté u francouzského dvora ji ignorují. Všechny zajímá jen Diana a Diana se také o všechno zajímá. O krále, politiku, náboženství a dokonce i královské děti. Sama jim hledá učitele a dokonce i kojnou. Kateřina se svým dětem může pořádně věnovat jen když její soupeřka není přítomna. Jindřich se rozhodl vstoupit do války proti císaři Karlovi V. Regentkou sice jmenuje královnu Kateřinu, ale ve skutečnosti mají moc ve svých rukách pánové de Guise. Král sice zvítězí, ale je to krvavé vítězství. Zůstane spousta mrtvých a zraněných… Mezitím Diana opět triumfovala. Slavilo se zasnoubení Jindřichova nejstaršího syna Františka s malou skotskou královnou Marií Stuartovnou. Otec Marie Stuartovny zemřel týden po jejím narozením a matka byla původem Francouzka. Viděla proto jako nejlepší řešení, když se její dcera provdá do Francie. Zatím měla malá Marie Stuartovna vyrůstat se svým snoubencem a jeho sourozenci. Diana osobně se zajímala o výchovu skotské královny a dohlížela na to, aby se naučila šít, vyšívat, plést a mluvit i psát latinsky. Dianu má Marie Stuartovna docela ráda, ale nejvíce je pod vlivem svých strýců de Guise. Zato Kateřinu Medicejskou nesnáší. To je v podstatě oboustranné. Kateřina jí prý nikdy neodpustila, že ji Marie Stuartovna nazvala "florentskou kramářkou". Marie Stuartovna však s sebou měla skotskou vychovatelku Jane Flemingovou. Lady Flemingová se však velmi líbila králi Jindřichovi. Dokonce tolik, že riskoval Dianin hněv a stal se jejím milencem. Toto poblouznění však brzy skončila, a když lady Flemingová roku 1551 porodila syna, musela od francouzského dvora odejít. Dítě si vzala na vychování Diana… 31. ledna 1557 byla opět vyhlášena válka proti španělskému králi Filipovi II. (Karel V. roku 1556 abdikoval a žil v klášteře; roku 1558 zemřel) Filip II. měl však momentálně spojence v anglické královna Marii Tudorovně, která byla jeho manželkou. Byla však o mnoho let starší než on, a proto spolu neměli žádné děti a většinou spolu ani nežili (Filip nechtěl, Marie Tudorovna do něj byla zamilovaná). Pro Anglii tato válka však nedopadla moc dobře. Ztratila město Calais, poslední anglickou baštu ve Francii. Jenomže Marie Tudorovna roku 1558 zemřela a na anglický trůn usedla její sestra Alžběta. A ta nechtěla mít s válkami svého královského švagra nic společného. Příměří bylo podepsáno 17. října 1558. 15. listopadu téhož roku se Jindřich II. na radu Diany rozhodl, že bude lepší ponechat si město Calais, než obhajovat nároky na italská města, která beztak asi nikdy nezíská. Mír byl podepsán 3. dubna. Francie přijde o Montferrat, Korsiku, Piemont, Savojsko, Milánsko, Bugey, Bresse, Marienburg, Montmédy, Thionvill a Damvillers. Získá však Turín, Chieri, Pignerol, Chivasso, Asti, Le Catelet, Thérouanne a Saint-Quentin. Navíc se ještě Filip II. ožení s Jindřichovou nejstarší čtrnáctiletou dcerou Alžbětou a jeho spojenec Emmanuel Filibert Savojský si vezme Jindřichovu sestru Markétu.

5. osudný souboj

22. června začaly bujaré oslavy obou svateb. Konaly se i turnaje, které král Jindřich tolik miloval. 31. června se Jindřich postaví v osudovém klání skotskému veliteli gardy Gabrielovi Montgomerymu. Poprvé to skončí nerozhodně, oba jezdci se udrží v sedle. A přestože je to proti pravidlům, žádá Jindřich odvetu. Rozmlouvají mu to skoro všichni. Emmanuel Filibert Savojský, královna Kateřina, jeho věrní služebníci, a dokonce i sám Gabriel Montgomery. Král si to však nenechá nikým vymluvit. Vrhnou se proti sobě podruhé. Oba jezdci jsou pořád v sedle. Ale Gabriel Mongomery si nevšimne, že pořád drží v ruce zlomené kopí a vyrazí potřetí. Montgomery se trefí. Králi se zapíchnou třísky z jeho kopí do oka. Jindřich je smrtelně zraněn.

6. smrt

K Jindřichovi hned zavolali nejlepší lékaře v čele s se slavným lékařem Parém. Snaží se všichni a používají i velice "zajímavé" metody, ale zachránit pacienta se jim nepodaří. Král umírá ještě celých deset dní. Dá dauphinovi otcovské požehnání, vymíní si, aby se o několik dnů dříve konala svatba jeho sestry Markéty s vévodou Savojským a 10. července 1559 zemře. Jeho tělo bylo pohřbeno v Saint-Denis.

7. Ti, co zůstali

Diana z Poitiers musela po smrti svého královského milence odejít ode dvora a už se tam nikdy neukázat. Žila na svém zámku Anet. Jednoho dne si však vyjela na koni, spadla a zlomila si nohu. Bylo to velmi bolestivé a vyžádalo si to dlouhé léčení. 16. ledna 1566 na Anetu zemřela. Kateřina Medicejská se konečně dostala k moci a prokázala veliké nadání pro politiku a diplomacii. Vládla jako regentka za svého syna Karla IX. a ovlivňovala v politice i svého dalšího syna, když jako Jindřich III. nastoupil na trůn. Zemřela 4. ledna 1589.

Eva Taterová