Karel I. Stuart (1600-1649)

Karel I. Stuart

1. dětství:

Karel I. se narodil 19. 11. 1600 ve Skotsku.Byl od narození velmi slabé dítě. Snad jen málokdo předpovídal, že vůbec přežije…Naštěstí to tolik nevadilo. Král s královnou měli už dvě zdravé děti. Jindřicha a Alžbětu. Když se v roce 1603 stal Karlův otec Jakub VI. Skotský stal anglickým králem, celá rodina odjela do Anglie. Kromě Karla. Jeho rodiče měli totiž velké obavy, že Karel by cestu vůbec nemusel vůbec přežít… Naštěstí se o rok později jeho zdravotní stav trochu zlepšil a on mohl odjet do Anglie za nimi. Přesto byl na čtyřleté dítě velmi zaostalý. Neuměl chodit ani mluvit. V Anglii skoro měla jeho matka královna Anna Dánská problém, sehnat pro svého syna vychovatelku. Normálně by to byla veliká pocta a čest, ale nikdo nestál o to, kdyby nemocný a slabý Karel náhodou zemřel, aby vina za smrt králova syna padla na jeho hlavu. Tedy, téměř nikdo…Jistá lady Careyová na sebe to riziko vzala a vzala si malého Karla na starost. Moc dobře totiž věděla, že by mohla očekávat velký vděk krále i královny, kdyby se jí podařilo z Karla udělat normální zdravé dítě. Jenomže začátky byly hodně těžké. Jakub I. se dokonce obával toho, že jeho syn bude němým mrzákem. Za žádnou cenu to nechtěl dovolit, a proto navrhoval, aby nechali Karlovi nohy pro oporu sevřít do železných dlah a přeříznout mu šlachu pod jazykem, aby začal mluvit. Lady Careyová však rozhodně nebyla zastánkyní podobných drastických metod, a proto se králi odvážně vzepřela. Jelikož Jakub I. nikdy nezískal takovou autoritu a vážnost jako jeho tudorovští předchůdci a jen nerad se s někým přel, lady Careyová prosadila svou. Když ho roku 1605 jeho otec nechal jmenovat vévodou z Yorku, byl na něj žalostný pohled. Dva lordové ho museli při slavnostním obřadu podpírat… Lady Careyová však udělala dobře, že neschválila královy drastické metody. Karel po čase začal sám chodit a trochu i mluvit. Po celý život však měl s řečí trochu potíže a při řeči se zadrhával. U dvora si ho však nikdy nikdo moc nevšímal. Vlastně ani není divu, když měl oslnivého bratra jakým byl Jindřich a krásnou sestru jakou byla Alžběta. Následník trůnu Jindřich byl Karlovým pravým opakem. Hezký, sportovně založený a všemi oblíbený princ. Ve svém životě udělal snad jen jednu "podstatnou chybu". Roku 1612 se nakazil tyfem a 6. 11. zemřel. Novým následníkem trůnu se stal právě všemi přehlížený Karel. Nikdy neměl moc přátel. Obdivoval svého bratra Jindřicha, ale ten zemřel. Měl rád svoji sestru Alžbětu, ale ta se provdala za falckého kurfiřta Fridricha a z Anglie odjela. Karel zůstal sám. Nejraději studoval. Nejvíce ho zajímalo umění a především malířství. Za svůj život shromáždil mnohem vzácných uměleckých děl, ale bohužel za vlády Cromwella a puritánů byly tyto vzácnosti většinou prodány nebo ukradeny. Ke dvoru však přišel mladík jménem George Villiers. Král Jakub si ho velice oblíbil a Villiers stoupal na společenském žebříčku nahoru. Dvorní číšník, komoří, rytíř Podvazkového řádu, baron, vikomt, markýz, lord Velkoadmirál, strážce Pěti přístavů a konečně vévoda z Buckinghamu. Rozhodně mu bylo co závidět. Karel zpočátku Villierse neměl moc rád a dvořané, kteří neměli vévodu z Buckinghamu moc v lásce, se těšili, že po smrti krále Jakuba, přijde o své privilegované postavení. Jenomže, co se nestalo…George Villiers se dokázal spřátelit i s melancholickým následníkem trůnu. Jenomže to přátelství se později stalo pro Karla Stuarta tragédií…

2. vévoda z Buckinghamu:

George Villiers ovlivňoval krále Jakuba i v politice. Dokonce navrhl, aby se Karel oženil se španělskou infantkou. Karel pochopitelně souhlasil a ani Jakub by se tomu moc nebránil, kdyby… Španělská princezna přece byla katoličkou a Angličanům, kteří byli ve většině případů protestanty, se to moc nezamlouvalo. A i samotná infantka byla proti. Dokonce prý prohlásila: "Raději se stanu jeptiškou v klášteře, než abych měla ulehnout do lože kacíře!" Karel a George Villiers, kteří netušili nic o odmítavém postoji španělské infantky k případnému sňatku, se v únoru roku 1621 vydali do Španělska. Moc dobře však nepochodili. Španělé jim sice na uvítanou připravili různé slavnosti, ale to bylo asi tak všechno. K žádné svatební dohodě nedošlo. Karel a George Villiers se vrátili téhož roku v říjnu bez úspěchu do Anglie. Obyvatelé Londýna jim však přivítali slavnostní přivítání. Byli rádi, že se jim následník trůnu vrátil ze Španělska svobodný a pořád ještě protestant. Po nezdařeném španělském vyjednávání, navrhl Buckingham pro Karla nový sňatek. Tentokrát francouzský..Nevěstou se měla stát nejmladší dcera zavražděného francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského Henrietta Marie. Ke sňatku skutečně došlo, ale od Buckinghama to nebyl nejchytřejší politický tah. Protože katolická královna byla svým protestantským poddaným trnem v patě. Svatební smlouvu ještě podepsal roku 1624 Karlův otec Jakub I., který však v roce 1625 zemřel. Karel se stal anglickým králem… Pro Karla se stal obzvláště tragickým dnem 23. srpen 1628. Náboženský fanatik John Felton zavraždil vévodu z Buckinghamu. Pro Karla jistě muselo být velice trpké, když viděl dav vesele připíjet na zdraví vraha jeho nejlepšího přítele. George Villiers musel být tajně pohřben, protože panovaly velice oprávněné obavy, že by mohlo dojít ke zneuctění těla mrtvého vévody.

3. hrabě Strafford nebo-li vláda Karla I. Stuarta bez parlamentu:

Karel I. začal vládnout sám. Rozhodl se vládnout bez parlamentu. Dokáže si však sehnat dostatek peněz, když mu nebude mít kdo odhlasovat daně? Dokázal to. Na pomoc si vybral především dva muže. Arcibiskupa Lauda a hlavně roku 1628 Thomase Wentwortha, kterého roku 1640 jmenoval hrabětem ze Straffordu. Ale stejně to neustále visela ve vzduchu otázka peněz… Kde je sehnat? Král musel začít šetřit. Žádné války, žádná drahá dobrodružství, žádné potíže- klid za každou cenu. Naštěstí výsadní královské právo Karlovi umožňovalo vybírat některé daně. Karel byl nucen zavést cla na různé výrobky, pokutoval všechny osoby, které neuposlechli výzvy při jeho korunovaci vstoupit do rytířského stavu, … Thomas Wentworth žil mezitím jako místodržící v Irsku. Dokázal tuto zemi přivést k poslušnosti k Anglii lépe než kdokoliv jiný předtím nebo potom. Urovnal vnitřní spory, nastolil pořádek a prosperitu, a dokonce postavil pro svého krále irskou armádu. Při tomto skromném systému se král dokázal bez parlamentu obejít. Šťastné bylo i manželství Karla I. s Henriettou Marií. Měli spolu šest dětí: Karla (1630), Marii (1631), Jakuba (1633), Alžbětu (1635), Jindřicha (1640) a Henriettu Annu (1644). Jediný problém byl v tom, že Henrietta Marie byla katoličkou a její poddaní v Anglii ji nikdy neměli moc rádi… Jenomže Karel I. udělal jednu velikou pošetilost. Chtěl vnutit Skotům anglikánské modlitby a obřady. Král toho o Skotsku moc nevěděl. Většinu svého života prožil v Anglii. Skotové totiž byli většinou zapřísáhlými presbyteriány a ani ve snu by je nenapadlo, že by na tom měli něco měnit. Karel se rozhodl, že to vyřeší zbraněmi. Jenomže jaksi pozapomněl, že jeho armáda rozhodně není na žádný boj připravena. Zato skotská armáda se měla čím pyšnit. Byla modernější, početnější a vycvičenější než králova. Král nakonec sehnal dvacet tisíc vojáků a jako velitele jednoho důstojníka švédského krále Gustava Adolfa. Oba vojenské tábory se však spolu raději dohodli bez boje. Zůstal už jen jeden člověk, na kterého se mohl král obrátit. Hrabě ze Straffordu. Strafford králi doporučil, aby svolal parlament. Karel tak tedy po dvanácti letech skutečně učinil. Jenomže parlament v žádném případě nechtěl odhlasovat králi peníze na nějakou válku, a dokonce začal vyjednávat se Skoty. Karel parlament rozpustil. Zasedání trvalo jen osmnáct dní (13. -31. duben 1640), proto vešel do dějin jako "Krátký parlament"

4. "dlouhý parlament":

Bez vojska, bez peněz, poražen Skoty, Karel nakonec přistoupil na nátlak svých poddaných a svolal nový parlament. Tento parlament vešel do dějin jako "Dlouhý parlament", protože jeho zasedání trvalo skoro dvacet let. Členové nového parlamentu v čele s Johnem Pymem se však mnohem víc obávali hraběte ze Straffordu než krále Karla. A po právu. Protože věděli, že když nad nimi Strafford zvítězí, zřejmě položí hlavy na popravčí špalek. Jako nejlepší řešení jim připadalo, že by se to mělo udělat obráceně. Aby zemřel Strafford. Rozhodli se ho obvinit z velezrady. Jenomže král Straffordovi slíbil, že "mu nikdo nezkřiví vlas na hlavě". Žalobci se rozhodli použít ten nejjednodušší způsob, jak se Strafforda zbavit. Použili tzv. "Zákon o ztrátě občanských práv bez soudního projednání" a Dolní sněmovna to schválila. Ještě však rozsudek smrti musel podepsat král. Karel váhal. Co jeho slib. který dal Straffordovi? Jenomže Londýňané se začali bouřit. Chtěli Straffordovu smrt! Nakonec král rozsudek smrti svého přítele podepsal…Do smrti si to však vyčítal. Strafford se na krále ani tolik nezlobil. Možná ho chápal…Prý si pro sebe pouze zašeptal: "Nevěřte knížatům ani jejich synům, protože nejsou zárukou spásy. " Král teď musel čelit parlamentu sám. 3. ledna roku 1642 nechal král obvinit pět členů parlamentu (mezi nimi i Johna Pyma) z velezrady. Město se však postaralo o jejich ukrytí. Král pokládal za nejmoudřejší opustit Londýn.

5. občanská válka:

Začala občanská válka. Většina lidí v Anglii si musela vybrat, na čí stranu se postaví. Na stranu Karla Stuarta nebo parlamentu? Králi se ani z evropského kontinentu nedostalo příliš velké podpory. Na pomoc mu přijel pouze jeho synovec Ruprecht Rýnský. Na začátku války přálo štěstí spíš králi. Král se ale pokoušel najednou vyjednávat se Skoty i Francouzi. To neměl dělat. Skotové i Francouzi se pouze přesvědčili o tom, že král zřejmě nebude příliš pravdomluvný, a že se mu nedá věřit. Roku 1644 zvítězil parlament ve spojenectví se Skoty v bitvě u Maston Moor. Mezi stoupenci parlamentu se objevil nový muž. Jmenoval se Oliver Cromwell a byl to zapřísáhlý puritán. Cromwell zavedl nový, modernější a lepší typ armády. Vyplatilo se mu to v bitvě u Nasseby (1645), kde parlament znovu krále porazil. Král utekl do Skotska. Jenomže Skotové ho zradili. Za tučné výkupné ho vydali parlamentu v Anglii. Když Karel viděl, jak se přiváži zlato za něj, údajně prohlásil: "Raději budu s těmi, kteří za mě tak draze zaplatili, než z těmi, kteří mě tak mrzce prodali!" Naštěstí alespoň královna Henrietta Marie byla v bezpečí ve Francii. Odjela tam po porodu dcery Henrietty Anny a ještě mělo trvat několik dlouhých let, než se vrátila zpět do Anglie. Král byl vězněn v Hampton Courtu, ale 11. listopadu 1647 se mu podařilo po řece uprchnout na zámek Carisbrooke na ostrově Wight. Za krále se postavili členové Horní i Dolní sněmovny, statkáři, kupci, City, venkov, biskupové, presbyteriáni, skotská armáda, Walesané i anglická flotila. Cromwellova armáda nového typu je porazila všechny. Koncem roku 1648 všechno skončilo. A na Karla Stuarta čekalo závěrečné vyúčtování…

6. soudní proces:

Král Karel byl z ostrova Wight svými nepřáteli převezen na pevninu. 20. ledna roku 1649 byl zahájen proces z králem. Byl prohlášen za tyrana, zrádce, vraha, nepřítele národa, … Proces byl bohužel téměř rozhodnut předem. I když se Karel I. Stuart před svými soudci celkem úspěšně obhajoval, byl rozdílem jednoho hlasu odsouzen k smrti.

7. poprava:

Karel I. Stuart byl popraven 30. ledna 1649 popraven před Whitehallem. Na popravišti řekl tuto větu: "Kdybych dal přednost despotickému způsobu a změnil všechny zákony podle síly meče, nemusel bych se tu objevit. "


Tento životopis je od Evy Taterové.