Kateřina Howardová

(snad 1522 - 1542)

Kateřina Howardová

1. předchůdci

Kateřina patřila do mocné, vznešené a katolické rodiny Howardů. Její otec, Edmund Howard, se velmi vyznamenal při hájení své země v bitvě na Floodenském poli proti skotům. Král Jindřich VIII. byl totiž se svou armádou na válečném tažení ve Francii a v Anglii vládla jako regentka jeho manželka Kateřina Aragonská. A právě tehdy (rok 1513) se Skotové v čele se svým Jakubem IV. , který nebral vůbec ohledy na to, že Jindřich VIII. je jeho švagrem, rozhodli zaútočit na Anglii. Mysleli si, že lehce zvítězí, protože král Jindřich se nestihne včas vrátit a Kateřina Aragonská sama zemi bez armády neubrání. Krutě se zmýlili. Kateřině Aragonské se podařilo sehnat důležitou vojenskou sílu, velení svěřila Edmundovi Howardovi a Angličané Skoty drtivě porazili. Sám skotský král Jakub IV. v bitvě zahynul… Edmund Howard však nikdy nebyl za své zásluhy náležitě oceněn a tak musel žít v poměrné chudobě. Kateřinina matka se jmenovala Joyce Culpeperová. Důležitým příbuzným však byl vévoda Thomas Howard z Norfolku. Byl to veliký intrikán a mocný muž po celý svůj život. Král z něj udělal strážce královského pokladu a člena tajné rady. Dvakrát malém padnul. A vždycky se zachránil a vyšel ze všeho téměř bez úhony. Poprvé, když král nechal popravit svou druhou manželku Annu Boleynovou, která byla Norfolkovou neteří a podruhé, když položila na popravčí špalek hlavu jeho druhá neteř Kateřina Howardová. Tehdy byl dlouho vězněn a král Jindřich VIII. dokonce podepsal jeho rozsudek smrti. Nestihl se však vykonat, protože Thomase Howarda zachránila králova smrt.
A ještě jeden člověk byl pro Kateřinin život velmi důležitý. Její sestřenka Anna Boleynová. Druhá žena krále Jindřicha VIII. Kateřina měla celý život v mysli nesmazatelně napsán její osud. Anna byla vychovávána ve Francii, ale vrátila se do Anglie. U dvora si jí povšimnul král Jindřich VIII. , který se do ní k zbláznění zamiloval. Anna mu však řekla, že stojí příliš vysoko na jeho milenku a příliš nízko na jeho manželku. Jenomže Jindřich si ji nemohl vzít, protože už ženu měl. Byl tu však jeden dosti podstatný problém. S Kateřinou neměl žádného živého syna. Pouze jedinou dceru Marii. A král si také vzpomněl na to, že Kateřina Aragonská je vdovou po jeho starším bratrovi Arturovi. A to Bible zakazuje… Pravda, papež jim sice udělil povolení ke sňatku, ale nešlo by to zrušit? Papež právě toto však udělat nemohl, protože byl v obklíčení císařských vojsk Karla V., který nechtěl, aby jeho teta Kateřina Aragonská byla takto ponížena. Jindřich tedy přistoupil k radikálnějšímu kroku. rozhodl se odtrhnout o Říma, prohlásit se sám hlavou církve a přijmout reformované náboženství německého mnicha Martina Luthera, byť v trochu upravené podobě. Musel totiž jednat rychle, protože Anna byla těhotná. Rychle se s ní oženil a manželství s Kateřinou Aragonskou prohlásil za neplatné. K jeho zklamání se však místo očekávaného syna narodila dcera Alžběta. Ostatní Annina těhotenství skončila špatně. Potratem. Roku 1536 byla Anna nepravdivě obviněna z cizoložství se čtyřmi muži ode dvora (z nichž jeden byl její vlastní bratr) a po přiznání jednoho z nich, které bylo vynuceno na mučidlech, byla odsouzena k trestu smrti. Buď upálením nebo stětím, podle králova přání. Anna Boleynová byla 30. května 1536 popravena.

2. dětství

Kateřina Howardová se narodila snad roku 1522 (nejsou o tom přesné záznamy). Byla nejstarší z dcer Edmunda Howarda a Joyce Culpeperové. Její matka však roku 1528 zemřela a nepřipadalo v úvahu, aby se o své malé děti staral sám Edmund Howard. Alespoň ne do doby, než se znovu ožení. Malá Kateřina byla svěřena do péče svých příbuzných Culpeperových. Tam se seznámila se svým bratrancem Thomasem, který pro ni později bude mít velmi významnou roli. Kateřině se u Culpeperových líbilo a mrzelo ji, že když se její otec znovu oženil, musela od nich odejít. Tentokrát měla žít u své nevlastní babičky, vévodkyně vdovy z Norfolku.

3. u vévodkyně vdovy

Stará vévodkyně vdova se o vnučku, která jí byla svěřena, nikdy moc nestarala. Kateřina žila s jejími dámami. O nějaké výchově se tu však nedalo ani moc mluvit. Jediné, co pro Kateřinu její nevlastní babička udělala, bylo tom, že jí sehnala učitele hry na spinet Henryho Manoxe. Kateřina prý měla veliké hudební nadání a pěkně zpívala. Kromě spinetu uměla hrát i na loutnu. Zato se nikdy nenaučila moc dobře číst a psala vždycky pouze s chybami.
Mezi dámami vévodkyně vdovy byla i Joan Bulmerová, Catherine Tylneyová, Alice Restwoldová, Margaret Mortonová a především Mary Hallová. Všechny budou později hrát v Kateřinině životě podstatnou úlohu… Protože vévodkyně vdova své dámy ani vnučku pořádně nehlídala, začali se dívky bavit s pány, kteří byli též u vévodkyně vdovy v domácnosti. Kateřina nezůstala pozadu. Zamilovala se do svého mladého učitele Henryho Manoxe. On její lásku prý opětoval. Potají se spolu scházeli, a dokonce se prý spolu líbali i při hodinách hudby. Vévodkyně vdova sice byla ve stejné místnosti a poslouchala, ale vždycky pravidelně usínala…
Jenomže Kateřině se časem přestal Manox líbit. Seznámila se s někým mnohem zajímavějším. Ten někdo se jmenoval Francis Dereham a potkali se na korunovaci Kateřininy sestřenky Anny Boleynové v Londýně. Dereham sice patřil do družiny vévody z Norfolku, ale rozhodl se kvůli Kateřině žít raději u staré vévodkyně vdovy. Kateřina byla do Francise Derehama zamilovaná až po uši a on do ní také. Chudáka zklamaného Manoxe pustila k vodě…
S Dereham se scházela ještě více než předtím s Manoxem. Věděli o tom všichni. Tedy všichni kromě staré vévodkyně vdovy. Dokonce se nazývali manželem a manželkou, údajně se zasnoubili a mluvili o tom, že se vezmou. Jenomže vévodkyně vdova se o jejich vztahu dozvěděla… Nechala si zavolat Kateřinu, zbila ji a propustila Derehama. Celou věc se však pokusila utajit. Kateřina se s lítostí rozloučila se svým milým. Francis Dereham odjel do Irska, kde se stal pirátem. Potřeboval získat hodně peněz, aby se o něm mohlo alespoň uvažovat jako o manželovi pro Kateřinu.
Sice jí psal, ale protože Kateřina neuměla moc číst, musela vždycky požádat o pomoc nějakou přítelkyni. Většinou to byla Jane Bulmerová, ale ta se provdala a Kateřina přestávala Derehamovi na jeho milostné dopisy odpovídat… Měla v hlavě jiné starosti. Král Jindřich se po popravě Kateřininy sestřenky Anny oženil s Jane Seymourovou, ale ta zemřela při porodu králova jediného legitimního syna Eduarda. Po třech letech smutku se rozhodl znovu oženit. Tentokrát se jednalo o politický sňatek. Jeho vyvolenou byla princezna Anna z Cleves. A Kateřinin strýc vévoda z Norfolku, zařídil, aby Kateřina dostala místo mezi královninými dvorními dámami.

3. ve službách královny Anny

Jindřich VIII. se oženil 6. ledna 1540 s Annou z Cleves. Jeho nevěsta se mu ani trochu nelíbila. Říkal jí "Flanderská kobyla". Anna ještě ke všemu mluvila pouze německy, tedy řečí, kterou její královský manžel neovládal, a proto na něj nemohla nijak zapůsobit svými myšlenkami a výřečností. Ale, vlastně jí to ani nevadilo. Jindřich VIII. sice kritizoval její vzhled, ale nějak zapomínal na to, že už ani on nepatří mezi nejmladší a nejkrásnější muže Evropy. V té době mu bylo čtyřicet devět let, byl velice tlustý, po záchvatu mrtvice nemohl hýbat levou rukou a měl velice nemocnou nohu (měl na ní vředy, které mu hnisaly, zapáchaly a hlavně k zbláznění bolely - ke konci života už kvůli nim nemohl vůbec chodit a musel jezdit v křesle s kolečky).
Ale i přesto, že se mu Anna z Cleves nelíbila, musel si ji vzít, protože potřeboval spojenectví s jejím bratrem proti králi Františku I. Francouzském a císaři Karlovi V. Kateřina Howardová byla dvorní dámou nové anglické královny. Jenomže víc než ji, upoutala zcela nečekaně jejího královského manžela. Když Kateřina odjížděla ke dvoru, její příbuzní uvažovali o tom, že by se mohla provdat za svého bratrance Thomase Culpepera. Kateřině samotné to nevadilo, protože Thomas byl mladý, hezký a zábavný.
Když se však o Kateřinu začal zajímat král, Thomas měl samozřejmě smůlu. To byla voda na mlýn pro ctižádostivého vévodu z Norfolku… Jeho neteř by se mohla stát královnou Anglie! Pravda, jedna jeho neteř, Anna Boleynová, už měla tu čest, ale všichni se na ni snažili zapomenout. Kateřinu přece stejný osud nemůže potkat…
Jenomže tu byla jedna překážka. Královo manželství. Bylo ho potřeba nějak zrušit. V úvahu přicházel jedině rozvod. Ale, co když bude Anna z Cleves tvrdohlavá a neústupná jako králova první manželka Kateřina Aragonská? Anna z Cleves byla mnohem chytřejší. Její manžel se jí ani trochu nelíbil a rozvodu se proto vůbec nebránila. Jen se nechtěla vrátit zpět do Cleves ke svému bratrovi. Nakonec to dopadlo k spokojenosti obou manželů. Manželství bylo prohlášeno za neplatné, protože nebylo naplněno (král to samozřejmě svedl na Annin "velice odpuzující" vzhled). Anna z Cleves směla zůstat v Anglii, dostala hrad Richmond (a k němu ještě dva menší zámky), příjem čtyř tisíc liber ročně, měla být nazývána "Královou nejmilejší sestrou", u dvora před ní měla mít přednost pouze nová královna a královy dvě dcery (Marie a Alžběta) a její oficiální titul měl znít "Madame z Cleves". Podle libosti se mohla znovu vdát, což však nikdy neučinila. Její bratr pouze vyjádřil uspokojení, že "nedopadla hůř" (narážka na osud Anny Boleynové) a nechal to být.
Jindřich VIII. se mohl znovu oženit. Za novou manželku si vybral právě Kateřinu Howardovou. Vůbec mu nevadilo, že je mu padesát a jí sotva osmnáct. 8. srpna 1540 se konala svatba.

4. královna Kateřina

Jindřich VIII. byl do své mladé královničky velmi zamilovaný. Všem jeho přátelům se zdálo, že jakoby omládl. Nazýval ji svojí "růžičkou bez trní". Kateřina se naučila ošetřovat jeho nemocnou nohu a často mu hrála na loutnu, protože věděla, že ho to potěší. Jen jedinou chybu o ní našel. Zatím s ním nečekala dítě. (i když tady je sporné, jestli Jindřich ještě nějaké dítě v té době mohl mít… )
Kateřina poznala i jednu nepříjemnější stránku svého společenského vzestupu. Přicházeli k ní její někdejší přítelkyně z dob, kdy žila v domácnosti vévodkyně vdovy z Norfolku, a začaly ji vydírat. Musela jim dát výhodná místa u svého dvora, protože jinak by prozradily její bývalý vztah s Manoxem a Derehamem. Tak u dvora našla místo Joan Bulmerová, Catherine Tylneyová, Alice Restwoldová a Margaret Mortonová. A světe div se, přišel ji vydírat i Francis Dereham, který se vrátil z Irska. Kateřina ho musela jmenovat na místo svého tajemníka.
Ještě jednu nebezpečnou přítelkyni měla Kateřina ve své blízkosti. Byla jí lady Jane Rochfordová. Lady Rochfordová byla totiž kdysi manželkou bratra Anny Boleynové George. George však byl popraven, protože jeho manželka proti němu svědčila z jeho údajného krvesmilného poměru s vlastní sestrou. Teď se ke dvoru vrátila. A ještě žil u dvora člověk, který měl zapříčinit Kateřininu zkázu. Její bratranec Thomas Culpeper, který byl do ní zamilovaný. Kateřina nemohla odolat. Mladý Culpeper se jí pochopitelně líbil mnohem víc než její stárnoucí manžel. Začala si s Thomasem domlouvat tajné schůzky. Dokonce mu psala milostná psaníčky svým trochu neohrabaným stylem a Culpeper byl natolik pošetilý, že si je schovával. Lady Rochfordová milencům pomáhala. Měli schůzky v jejích pokojích a vyřizovala jim vzájemné vzkazy.
Jenomže ke dvoru přišel ještě někdo. A tentokrát ne za Kateřinou, ale za arcibiskupem Thomasem Cramnerem. Ten někdo se jmenoval Mary Hallová. Mary Hallová vyprávěla arcibiskupovi vše o Kateřinině mládí a zejména o jejích milostných pletkách s Manoxem a Derehamem. Arcibiskup všechno sepsal a předložil král, protože se neodvažoval mu to sám říct. Král se rozzuřil. Jak se někdo opovažuje jeho milovanou Kateřinu takto pomlouvat?!Přikázal arcibiskupovi vše náležitě vyšetřit a prokázat Kateřininu nevinu. Královna zatím měla být v domácím vězení ve svých pokojích. Arcibiskup vyšetřoval opravdu důkladně. A samozřejmě mu bylo hned podezřelé, že je Dereham v Kateřininých službách. Co když je jejím milencem i teď a krále podvádí? To by byla velezrada… Thomas Cramner se mýlil. Francis Dereham už dávno nebyl jejím milencem, přesto však byl zatčen a uvězněn v Toweru. Jenomže i na Culpepera se přišlo. Byla nalezena usvědčující milostná psaníčka, která dostal od Kateřiny. I on byl uvězněn. Sama Kateřina měla být odvezena pryč od dvora. Podařilo se jí však vyklouznout svým strážcem a běžela k kapli, protože věděla, že se tam král modlí. Nepodařilo se jí však k němu doběhnout. Zastavili ji. Přesto však Jindřich zaslechl její křik…
Nastaly výslechy. Byl vyslechnut Henry Manox, Francis Dereham, Thomas Culpeper, lady Rochordová, která mezitím zešílela, ale občas mívala světlé chvilky a Kateřininy dvorní dámy a přítelkyně z dob než se provdala za krále. Henry Manox vyvázl dobře, protože se seznámil s Kateřinou, když jí bylo teprve třináct let a popřel jakýkoliv jiný vztah s ní než přátelství. Soudci mu uvěřili, propustili ho a bylo mu doporučeno, aby se v Anglii už nikdy neukazoval. Manox to pochopil dokonale. Odešel a od té doby o něm nejsou známy žádné zprávy. Francis Dereham a Thomas Culpeper už takové štěstí neměli. Oba se k ničemu nepřiznali, a proto byli na mučidlech krutě mučeni. Ani tehdy se nepřiznali k žádnému milostnému poměru s královnou. Přesto však byli odsouzeni. Na základě výpovědi ostatních svědků. Rozsudek zněl jasně. Smrt! Oba měli být nejdříve odvezeni do Tyburnu a tam měli být oběšeni, ale ne úplně. Ještě budou žít, když je kat odřízne a vykuchá, jejich vnitřnosti spálí před jejich očima a potom jim usekne hlavu.
Thomas Culpeper měl štěstí. Jeho mocní příbuzní se za něj přimluvili a jeho rozsudek byl zmírněn. Měl být pouze sťat. Francis Dereham takové štěstí neměl… 10. prosince 1540 se konala jejich poprava. Oba muže odvezli do Tyburnu. Nejdříve měl být popraven Thomas Culpeper. Ale ukázalo se, že není špalek. Thomas Culpeper musel pokleknout na zem, naposledy se pomodlil, a potom mu kat jedinou ranou uťal hlavu.
Pak přišel na řadu Francis Dereham. Nejdříve byl pověšen na šibenici, až mu zmodrala tvář. Kat odříznul. Jeho pomocníci nešťastného Derehama roztáhli na zemi, kat mu rozpáral břicho a vytáhl dlouhý pletenec střev, který okamžitě spálil. Potom Francisovi Derehamovi usekl hlavu.
> Hlavy obou dvou provinilců vystavili pro výstrahu na Londýnském mostě, kde jim brzy rychle vyklovali oči vrány.

5. smrt

Ani Kateřině už nezbývalo mnoho času. Jí se však na rozdíl od jejích milenců nedostalo ani řádného soudu. K ničemu se nepřiznala. Jako by ještě mělo smysl zapírat…
Začátkem února 1542 byla převezena do Toweru. Bohužel přijela zrovna v neděli a to se rozhodně žádná poprava konat nemůže. Kateřině byl dopřán ještě jeden života. Měla jedno zvláštní poslední přání. Nechala si přinést popravčí špalek, aby si mohla nacvičit, jak na něj bude pokládat příští den hlavu. Chtěla prý zemřít stejně důstojně a elegantně jako její sestřenka Anna Boleynová…
Druhý den měla na popravišti ještě poslední řeč. Snažila se vysvětlil lidem, proč zhřešila a svoji lásku ke Culpeperovi. Končila slovy: "Umírám jako královna, ale raději bych zemřela jako Culpeperova žena. Bože, smiluj se nad mou duší. Dobří lidé, prosím vás, modlete se za mě. " Pak byla Kateřina Howardová bez řádného soudního procesu a v rozporu se všemi anglickými zákony ani ne ve svých dvaceti letech popravena. Pro tento čin existuje jediný název. Vražda…
Po Kateřině byla popravená ještě šílená lady Rochfordová.
Kateřina Howardová byla uložena k poslednímu odpočinku v kapli sv. Petra nedaleko své sestřenky Anny Boleynové.

6. pozůstalí

V podstatě jediný člověk, který po Kateřině zbyl, byl král Jindřich. Po zradě svojí milované manželky velmi zestárl. Proti všem očekáváním se ještě jednou oženil. Jeho vyvolenou se stala Kateřina Paarová, třicetiletá zbožná dvojnásobná vdova. Měla veliké štěstí, že svého manžela přežila. Stal se z něj veliký tyran a krutovládce. Nechal popravit ještě několik lidí (mezi nimi i 8. prosince 1546 syna vévody z Norfolku Jindřicha ze Surrey). Sám král zemřel 28. ledna 1547 v Londýně ve věku 55 let. Na trůn nastoupil jeho devítiletý syn Eduard…


Eva Taterová