Keltové

William Holman Hunt - On English Coasts

Keltové se v dějinách poprvé objevují v 5. století před naším letopočtem, kdy se usazují v oblastech rozkládajících se od Iberského poloostrova, Anglie a Irska až po Malou Asii. Jejich expanzi ale bránili Germáni, Římané a Dákové. Roku 51 před Kristem byla keltská Galie dobyta Římany a ti si ji podmanili.


Keltské náboženství

Náboženství Galie se nám zachovalo jen přes římské zápisy. Ceasar mluví o jednom nejvyšším Bohu, kterého srovnává s Merkurem a o čtyřech jiných bozích, které ztotožňuje s Apollonem, Marsem, Minervou a Jupiterem. Ve světle archeologie se zdá být toto tvrzení pravdivé. Merkur může být ten, jehož sošky se nám dochovaly a kterého Irové zvou Lugh. Jeho jméno se také objevuje v mnoha místních jménech.
Lugh (neboli Lug) byl manželem a zároveň synem bohyně Epony a byl jedním z hlavních keltských božstev. Měl patronát nad rolnictvem a řemeslníky. Byl také bohem Slunce a zároveň otcem ostatních Bohů. Splýval s bohem života a smrti Cernunnem, který býval zobrazován s jeleními parohy.
Epona, tzv. bohyně s koněm. Velká matka a Země. Jejím mužským protějškem byl Teutates. Oba lze těžko rozlišit, protože splývají s ostatními božstvy. Kůň provázel zemřelé do záhrobí a zároveň byl i symbolem Slunce. Velmi často se objevuje na keltských předmětech a mincích.
Prolínání božstev je vidět i na Belenovi, který byl bohem Slunce a jasu, nebo na hromovladci Taranisovi, který vyžadoval lidské oběti. Dalšími bohy byli: Esus, bůh stromoví, který také vyžadoval lidské oběti, Sucell a Nant, což byli letní bohové. A dále třeba irská Brighid, která bývá spojována s poezií, lékařstvím a technikou.
Jednotlivá božstava mají jiná jména podle místa, kde se vyskytují. Keltové mají množství bohů dvojitých či trojitých, trojhlavých nebo čtyřhlavých a mnoho heroů, které je těžké rozlišit od Bohů. Dále zde také byly posvátné zvířecí bytosti - kanec, kůň, býk, kohout nebo medvěd. Někteří byli například průvodci do podsvětí, jiné ale zastupovali samotné božstvo.
Posvátné ale byly i rostliny - např. dub, habr, jmelí. V keltské literatuře je připomínán posvátný háj Drunemeton. Uctívány také byly vrcholky hor, řeky a prameny, zde ale šlo o přežitky z dob mnohem starších.

Již v laténských vrstvách byly nalezeny první keltské chrámy. Měli odbělníkovou konstrukci z nasucho kladených kamenů, která patrně nesla obdélníkovou kultovní stavbu. Bohoslužbou se zabývali druidové, což byla uzavřená třída lidí doplňovaná syny z předních rodin a byla přímo spjata s vádnoucí třídou. Je možné, že existovali i druidské rodiny. Tím by vznikla zvláštní společenská vrstva mající mnohé výhody, např. zproštění daní a vojenských povinností. Měla v rukou veškeré soudnictví a jistě i velký vliv na celý život kmene.
Co bylo u Keltů obvyklé jsou lidské oběti. Obvykle jim byla setnuta hlava či rozbita rituálními mlaty. K poctě boha Teuta byli lidé topeni, k poctě Esově věšeni na stromi.
Obětmi si lidé vyprošovali příznivý průběh závažných událostí, dobrou úrodu, ochranu stád a dobré zdraví.
Keltové věřili v posmrtný život a v převtělování duší. Ale oběti nebyli jenom lidské a krvavé, ale třeba i zbraně a zbroj z kořisti nebo zlato a stříbro.

Irské tradice

Seznamují nás s dějinami ostrova od mýtické potopy. První obyvatelé stále trpěli útoky Fomhoirů, zlých bytostí, které přicházely zpoza moře. Pak přišla další vlna obyvatel, která zavedla právo a občanskou společnost, a po ní přišli Tuatha Dé Dananu (kmeny bohyně Dany), kteří byli zasvěceni do magického vědění. Zároveň vlastnili několik magických předmětů (Lughovo kopí, zajišťující vítězství, meč krále Nuadhu, nevyčerpatelný kotlík Daghdův a kámen, který slouží k výběru pravého krále). Tyto kmeny jsou vedeni samotným bohem Lughem do velké bitvy u Magh Tuiredh proti Fomhoirům. Poté přichází na ostrov první Keltové. Jejich věštec Amharghin dokáže vyřídit obranu Tuathů, ale vztahy mezi nimi a Kelty zůstávají napjaté. Svedou spolu několik bitev a Tuathové se nakonec odeberou do světa v podzemí. Venkovní svět přenechávají Keltům.

Hrdinský cyklus

Hlavním aktérem hrdinského cyklu (ulsterského) je mladý Cú Chulainn, který žije u dvora krále Conchobara v Ulsteru. Královna Medhbh z Connachtu pošle armádu, aby se zmocnila býka z Cuailnge, a očarovaní obyvatelé Ulsteru nejsou schopní ničemu zabránit. Jen Cú Chulainn bojuje proti nepřátelským vojskům. Celou epopej ukončuje bitva dvou býků. Cú Chulainn umírá díky magickým předmětům, které vlastní jeho nepřátelé.
Dalším hrdinou je Fionn mac Cumhail, vůdce Fianu, bratrstva zasvěcených válečníků. I Fionn ovládá magické síly, které používá k tomu, aby zničil nadpřirozené síly, které ohrožují Zemi.

Galské tradice

Jsou uchvány především ve sbírce Mabinogi, která se skládá z vyprávění složených v průběhu 11. a 12. století.
Z jedenácti skladeb obsažených v Červené knize Hergestově (asi 1325) dvě nejsou důležité a tři shrnují látku tří artušovských románů Christiana de Troyes (12. století).Ostatní obsahují to, co bylo zváno úpadkovou keltskou mytologií. Zde se vyskytujíci postavy jsou obtížně zařaditelní bohové. Jeden z nich, Pwyll, má zvláštní vztahy s podsvětím, kde vlastně vládne. Jeho ženou je koňská bohyně Rhiannon, která je variantou Epony.


Nela Trachtová