Napoleonův dopis Josefíně po jejich první společně strávené noci
Probouzím se s myšlenkami na Vás. Mezi vaším portrétem a
vzpomínkou na naši omamnou noc, nenacházejí mé smysly odpočinku, sladká a nedostižná Josefíno,
co je to za zvláštní vliv, který máte na mé srdce? co kdybyste se rozzlobila? Co kdybych
Vás viděl smutnou či v potížích? potom by má duše byla otřesena smutkem. Potom by Váš milenec
nenašel mír, žádný odpočinek. Ale já stejně žádný nemám, když podléhám hlubokým citům, které se mě zmocňují,
když nasávám z Vašich rtů, z Vašeho srdce žár, který mě sžírá. Oh, stalo se to minulou noc,
kdy jsem si uvědomil, že Váš portrét nejste Vy....
Odjedete z města v poledne. Já Vás však uvidím během tří hodin. Do té doby,
mio dolce amor, Vám posílám tisíce polibků - neposílejte mi však žádné obratem,
neboť potom by se má krev vzňala.
ZPĚT