Protest císaře Napoleona III.

adresovaný

předsedovi národního shromáždění


Pane předsedo,

ve chvílích, kdy Francouzi, sklíčeni smutkem z mírových podmínek, mysleli jen na utrpení své vlasti, národní shromáždění prohlásilo mou dynastii za sesazenou a tvrdilo, že jedině já jsem zodpovědný za veškeré pohromy, jež národ postihly. Proti tomuto prohlášení protestuji; je nespravedlivé a nezákonné;
nespravedlivé, protože když vypukla válka, národní cítění, vybičované z příčin na mé vůli nezávislých, dalo vzniknout všeobecnému, nezadržitelnému hnutí; nezákonné, neboť shromáždění, jmenované s jediným cílem, totiž uzavřít mít, překročilo své pravomoci; i kdyby bylo ústavodárné, nemohlo by vydávat svou vůli za vůli národa. Tomu na důkaz jeden příklad z minulosti. V roce 1848 se nepřátelsky naladěné ústavodárné shromáždění muselo sklonit před výsledkem voleb 10. prosince; v roce 1851 mi lid dal zapravdu proti zákonodárnému shromáždění, vyjádřiv se pomocí sedmi milionů hlasovacích lístků. Politické nadšení nemůže vážit více než právo; veřejným francouzským právem při zakládání zákonné vlády je plebiscit. Mimo něj existuje pouze uzurpace pro jedny, útlak pro druhé. Proto jsem připraven sklonit se před svobodným vyjádřením národní vůle, avšak pouze před ním. Tváří v tvář bolestným událostem, které nás všechny vybízejí k sebezapření a nezištnosti, bych byl rád zachoval mlčení, ale deklarace shromáždění mě nutí protestovat jménem urážené pravdy a zneuznaných práv národa. Přijměte, pane předsedo, ujištění o mé hluboké úctě.

NAPOLEON

Wilhelmshöhe 6. března 1871

Eva Taterová