Provolání císaře Napoleona III. k francouzskému lidu


Francouzi,

ode dne, kdy jsem, zrazen štěstěnou, padl do zajetí, zachoval jsem hluboké mlčení, jež je smutečním šatem neštěstí. Dokud jsme zde měli vojska, zdržel jsem se jakýchkoliv akcí nebo slov, které by mohli rozeštvat mysli. Dnes, tváří v tvář pohromám, jež postihly mou zem, nemohu už déle mlčet, aniž bych se nejevil necitelným vůči jejímu utrpení.

Ve chvíli, kdy jsem byl nucen vzdát se svým věznitelům, nemohl jsem jednat o míru; nebyl jsem již svobodný. Proto se mohlo zdát, že má rozhodnutí jsou diktována osobními úvahami. Regentčině vládě, zasedající v Paříži spolu se sněmovnami, jsem přenechal úkol rozhodnout, zda je v zájmu národa pokračovat v boji. Vzdor neslýchaným ranám nebyla Francie zkrocena: naše pevnosti se dosud držely, málokteré departementy byly okupovány, Paříž byla připravena k obraně, rozsah našich neštěstí mohl zůstat omezen.

A zatímco všechny pohledy byly upřeny na nepřítele, vypuklo v Paříži povstání: sídlo národní reprezentace bylo zhanobeno, bezpečnost císařovny ohrožena, na radnici se objevila jakási vláda, využívající momentu překvapení, a císařství, které si celý národ právě potřetí vyžádal, bylo opuštěno těmi, kdo je měli bránit a svrženo.

Opanoval jsem své spravedlivé rozhořčení a zvolal jsem: "Co záleží na dynastii, může - li být vlast zachráněna!" Místo abych protestoval proti porušení práva, přál jsem si, aby národní obrana dosáhla úspěchu, obdivuje vlasteneckou oddanost, kterou prokázali příslušníci všech tříd, všech politických stran.

Nyní, když je dobojováno, když hlavní město navzdory hrdinskému odporu podlehlo a když jakákoliv reálná šance na vítězství už neexistuje, je čas požadovat od uzurpátorů moci účet za zbytečně prolitou krev, za domy bezdůvodně obrácené v hromady trosek a za finanční zdroje země vyplýtvané bez kontroly.

Osud Francie nemůže být ponechán na vládě bez mandátu, která už dezorganizovala státní orgány tak, že ani jedinou instituci, vzešlou ze všeobecného volebního práva, nenechala nedotčenou.

Národ nemůže být dlouho poslušen těch, kteří nemají nižádné právo rozkazovat. Pořádek, důvěra, setrvalý mír nebudou znovu nastoleny, dokud nebude lid dotázán, jaký způsob vlády má nejvíce předpokladů napravit škody způsobené vlasti.

Za dnešních závažných okolností, tváří v tvář nájezdníkovi a celé Evropě, která nás pozorně sleduje, je důležité, aby Francie byla jednotná ve svých tužbách a snažení, ve svých přáních i rozhodnutích. To je cíl, k němuž má směřovat úsilí všech dobrých občanů.

Pokud jde o mne, jsa zkrušen tolikerou nespravedlností a hořkým zklamáním, nepřicházím se dnes dožadovat práv, která jste mi během dvaceti let čtyřikrát přiznali. V čase pohrom, které nás obklopují, není místa pro osobní ambice; avšak dokud lid obvyklou volební procedurou nedá najevo svou vůli, je mojí povinností oslovit národ jako jeho pravý reprezentant a říci mu: "Cokoliv se děje bez vaší přímé účasti, je nezákonné. " Je pouze jedna vláda, vzešlá z národní suverenity, která, povznesena nad stranický egoismus, by měla sílu zacelit naše rány, znovu otevřít vaše srdce pro naději, jako znesvěcené kostely pro vaše modlitby, a znovu nastolit v této zemi práci, svornost a mír.

NAPOLEON
Wilhelmshöhe 8. února 1871

Eva Taterová