Romulus





Ve městě Alba Longa vládl zlý král Amulius, který zbavil vlády svého staršího bratra Numitora a svou neteř Rheu Silviu donutil vstoupit do kláštera vestálek a složit věčný slib panenství. Tím pádem nemohla mít děti, které by ho ohrozily. Do kláštera se sice nemohl dostat žádný obyčejný muž, ale Amulius zapomněl na bohy. Jmenovitě na boha války Marse, který se do jeho neteře zamiloval. Výsledkem jejich vztahu byla dvojčata Romulus a Remus. Jenomže se na to přišlo. Rhea Silvia byla v poutech vsazena do vězení a dva malí chlapci měli být na příkaz svého prastrýce utopeni. Sluhovi, který má udělat tak hrozný čin, jich však bylo líto a v proutěném koši je pouze poslal po proudu řeky.
Košík s chlapečky uvízl u břehu. Jejich pláč přivolal vlčici, která je prý odkojila. Později je našel pastýř Faustulus, který se svou ženou Larentií neměl žádné děti, a proto je přijali za vlastní.
Když Romulus a Remus dospěli, stali se z nich pasáci dobytka. Ve volném čase se bavili lovem a honěním loupežníků. V jedné potyčce však loupežníci zajali Rema a odvedli ho do Alby Longy k Amuliovi (který samozřejmě nevěděl, že má tu čest se setkat se svým údajně mrtvým prasynovcem) s tím, že prý oba bratři kradou na Numitorových pozemcích. A tak byl Remus vydán Numitorovi. Ten však v něm poznal svého vnuka.
Romulus mezitím shromáždil všechny pastýře a napadl Amuliův palác, zatímco Remus společně se svým dědečkem Numitorem se k nim přidal z druhé strany. Společně Amulia zabili a prohlásili Numitora králem Alby Longy.
Ale bratři nechtěli žít v Albě Lonze. Rozhodli se založit své vlastní město. A město mělo být založeno na místě, kde byli jako malí zachráněni. Řeka se původně jmenovala Albula, ale když se v ní utopil jejich předek Tiberius, byla přejmenována na Tiberu.
Mezi oběma bratry však vznikl spor, po kterém z nich se bude jejich město jmenovat. Protože byli dvojčata, nedalo se uplatnit právo staršího. Nakonec se domluvili, že se spolehnou na božské znamení. Tím měli být ptáci.
Removi se zjevilo jako prvnímu šest supů, Romulovi později, ale dvanáct. Co je rozhodující? Počet nebo čas? Došlo k další hádce.
Remus pak na posměch bratrovi přeskočil nové hradby (tedy spíš brázdu, která budoucí hradby vyznačovala), načež se Romulus rozzlobil a bratra zabil se slovy:
"Takto v budoucnu zahyne každý, kdokoli překročí moje hradby! "
Romulus se stal nezpochybnitelným pánem nového město, které na jeho počest dodnes nese jeho jméno. (Roma = Řím)
Romulovo město utěšeně rostlo, protože Romulus přijímal vyhnance, psance a uprchlíky z blízkého i dalekého okolí. Jenomže se objevil zásadní problém. Nedostatek žen. Lidé ze sousedních osad nechtěli dovolit, aby se jejich dcery vdávaly za "tlupu loupežníků a budižkničemů" za něž Římany považovali. Romulus však vymyslel lest. Sezval všechny sousedy na velkolepé slavnosti a hry. V největším počtu se dostali sousedi z kmene Sabinů. Během her si každý Říman vyhlédl v hledišti jednu ženu nebo dívku a za všeobecného zmatku, který nastal ji unesl.
Zarmoucení rodiče opustili Řím a muži včetně Romula utěšovali své nové manželky, které se nakonec se svým osudem smířili.
Jenomže celá věc měla ještě malou dohru. A tou byla pomsta. Nejhorší to bylo s kmenem Sabinů, které vedl král Titus Tatius. Dokonce se jim podařilo dobýt jednu římskou pevnost. Ale k tomu jim dopomohla zrada. Dcera Spuria Tarpeia je do tvrze tajně vpustila. Za odměnu chtěla to, co Sabinové nosí na levé ruce (tam měli prsteny, náramky a další cennosti). Oni ji tedy ubili štíty. Ty se také přece nosí v levé ruce…
Bitva byla na vážkách. Už byl zabit i římský rek Hostius Hostilius. Najednou se však mezi válčící muže vrhly sabinské ženy provdané za Římany prosili své otce i manžele, aby přestali válčit, vždyť jsou teď přece příbuzní… Nastal klid zbraní a oba kmeny vytvořili společnou osadu, kde vládli společně Tatius a Romulus.
Po několika letech byl Tatius v Laviniu při srocení zabit. Romulovi to příliš nevadilo, protože se stal jediným vládcem. A vůbec nevládl špatně. Vymyslel jakousi ústavu, pro sebe jako vládce tógu lemovanou nachem a královský trůn. Jako svůj poradní sbor dal zvolit sto senátorů, kteří byli nazýváni "patres" (= otcové) a jejich potomci "patriciové", což byla jakási římská aristokracie. Ostatní byli plebejcové, ale měli stejná práva jako patricijové.
Romulus musel však také vytáhnout do boje proti sousedním Fidenům a Vejany. Jako vojevůdce se osvědčil, oba sousední kmeny porazil a uzavřel s nimi příměří na sto let. Sám Romulus prý panoval třicet sedm let.
Jednou, když pořádal na Martově poli přehlídku vojska, strhla se náhlá bouře - Romula zahalil hustý mrak, v němž zmizel. Prý ho bohové vynesli na nebesa, kde se sám stal bohem.
Někteří lidé však tvrdili, že byl zabit senátory, kteří na rozdíl od ostatních lidí neměli příliš v oblibě. Mezi lidmi vzrůstal nepokoj. Ale senátor Proculus Iulius je uklidnil prohlášením, že se mu zjevil sám Romulus z nebe a sdělil mu vůli nebešťanů, že se má Řím stát hlavou celého světa. Senátorova slova se neodvážil nikdo zpochybňovat.
Romulus byl prohlášen bohem a lidé se k němu modlili…

Eva Taterová