Rudolf Habsburský

(1858 - 1889)

Rudolf Habsburský


rodiče

Rudolfovým otcem byl rakouský císař František Josef I. František Josef nastoupil na trůn jako jeden z nejmladších panovníků Evropy a umíral jako jeden z nejstarších. Vládl dlouhých šedesát čtyři let. Byl předposledním rakouským císařem. Za jeho vlády začala 1. světová válka, ale on už se jejího konce nedožil, protože v roce 1916 zemřel. Konec války však zažil jeho synovec Karel I., který nastoupil na trůn po něm. Když však František Josef umíral, bylo mu zřejmě jasné, že si bere rakouské císařství s sebou do hrobu. Jeho oblíbeným rčením bylo:
"Já snad nejsem ušetřen ničeho. "
A měl pravdu. Jeho bratr mexický císař Maxmilián byl zastřelen, jeho jediný syn Rudolf se pro změnu zřejmě zastřelil sám, jeho manželka císařovna Alžběta Bavorská (řečená Sissi) byla zavražděna, potom tu byly různé ztřeštěné výstřelky toskánské větve Habsburského rodu (např. arcivévoda Jan Salvátor vystoupil z Habsburského rodu a stal se civilním občanem pod jménem Jan Orth), sasská korunní princezna z Habsburského rodu utekla s učitelem hudby svých dětí, …
Rudolfova matka císařovna Alžběta Bavorská byla pravým opakem svého manžela. Její vnitřní neklid ji hnal z místa na místo po celé Evropě, ze svých dětí skutečně milovala jen svou nejmladší dceru Marii Valerii, zajímalo ji vše nadpřirozené a magické a především její vlastní krása. Vyzkoušela všechno možné, jen aby zůstala navždy mladá a krásná. Však také, když zemřela, podle dobového svědectví prý nevypadala na šedesát, ale na třicet. V Ženevě ji zavraždil anarchista Luigo Lucheni.



Dětství

Rudolf se narodil 21. srpna 1858 v zámku Laxenburg u Vídně. Měl už dvě starší sestry. Žofii (která však v době jeho narození už byla mrtvá; zemřela ve dvou letech) a Giselu. Později se narodila ještě nejmladší Marie Valerie. Radost z narození následníka trůnu byla skutečně veliká. Jeho otec mu dokonce oproti všem zvyklostem hned věnoval hodnost plukovníka pěšího pluku číslo 19. Matka Alžběta však moc dobře se svými snahami o výchovu syna nedopadla. Nemohla se podílet ani na výběru jména. To vše bylo zásluhou Rudolfovi babičky arcivévodkyně Žofie. Nic nebylo platné, že arcivévodkyně Žofie byla zároveň i Alžbětinou tetou (Sissi a František Josef byli bratranec a sestřenice). Obě ženy se neměly moc rády. Alžběta byla na vkus své tchyně příliš nezávislá, svobodomyslná a nekonveční. František Josef se totiž podle plánů své matky měl původně oženit s Alžbětinou starší sestrou Helenou. Jenomže se zamiloval do Sissi a prosadil svou vůli.
Co se však malého Rudolfa týkalo, Žofie s námitkami, že Alžběta je příliš mladá a nezodpovědná, aby se mohla o své dítě starat sama, si malého následníka trůnu vzala na starost sama. Alžběta neměla příliš možností Rudolfa vidět.
Od nejútlejšího věku musel Rudolf absolvovat tvrdou vojenskou výuku. Prý už ve dvou letech velel maďarsky vojenskému poselstvu v Hofburgu a ve třech letech uměl číst i psát maďarsky a česky.
V šesti letech dostal svůj vlastní dvůr a vychovatele generálmajora a válečného veterána hraběte Leopolda z Gondrecourt. Byl to velice přísný muž a používal velice spartánské metody. Když se však císařovna Alžběta dozvěděla, že Gondrecourt nařídil Rudolfovi, aby stál vedle střílejícího děla, zděsila a vymohla si na svém manželovi jeho propuštění. Na jeho místo nastoupil liberální hrabě Latour.
Rudolf byl velmi nadaný a snadno se učil. Pouze náboženství mu nic neříkalo…
Rudolfovým hlavním zájmem byly od dětství přírodní vědy. Nejvíce miloval ornitologii, kterou chtěl později dokonce studovat na univerzitě. Jeho otec mu to však zakázal, protože z něj chtěl mít především vojáka.



arcivévoda Rudolf

28. července 1877 musel jako plukovník narukovat k pěšímu pluku do Prahy, kde se 18. srpna 1879 stal velitelem 36. pěšího pluku. Česky prý mluvil znamenitě, a proto byl velice oblíbený u českého národa. Později na svůj pobyt v Praze vzpomíná jako na nejšťastnější chvíle svého života…
Roku 1881 se Rudolf seznámil s novinářem Morizem Szepsema pomalu se blížil k ultraliberálním pozicím. Do Szepsových novin psal Rudolf anonymní články proti politice rakouského ministra Taaffeho. Za své vlastivědné pojednání "Patnáct dní na Dunaji" obdržel čestný doktorát Vídeňské univerzity.



Manželství s belgickou princeznou Štěpánkou - začátek konce

10. května 1881 se Rudolf oženil s belgickou princeznou Štěpánkou. Štěpánka nebyla moc hezká a ani její vzdělání nebylo nejlepší. V době sňatku jí bylo šestnáct let. V dvorských jí tajně přezdívali "vlámská selka".
Rozhodně nemohla Rudolfa nadlouho zaujmout. Měl spoustu milenek z vídeňského podsvětí, z nichž nejznámější byla Mizzi Casparová, kterou prý jako jedinou skutečně miloval.
Štěpánka a Rudolf spolu měli pouze jedinou dceru Alžbětu. Další děti už mít nemohli. Rudolf totiž údajně nakazil Štěpánku kapavkou (podle jiných verzí prý nastaly komplikace při porodu Alžběty a Štěpánka pak byla neplodná).
Jisté však je, že Rudolf užíval morfiové čípky, želatinové kapsle s kopajvovým balzámem a kokainové preparáty. A aby to nebylo náhodou málo, morfium hned po ránu zapíjel alkoholem (většinou směsí koňaku a šampaňského).
Rudolf trpěl hrozným kašlem, a proto mu bylo původně morfium předepsáno. Zřejmě si však vypěstoval návyk a i po ukončení léčby mu ho jeho věrný komorník Loschek opatřoval dál.
Rudolfovo manželství se Štěpánkou bylo roku 1888 totálně v troskách. Císařovna Alžběta z toho vinila především Štěpánku, ale nebyla to jen její chyba. Korunní princezna velmi trpěla nevěrami svého manžela, ale měla svou hrdost, a proto na sobě nedala nic znát…
Rudolf se začal snažit o anulování jejich manželství, ale to se mu nemohlo nikdy povést zrealizovat. Alespoň ne za života svého otce. Dokonce prý poslal memorandum papeži, ale Vatikán to nikdy nepotvrdil.
Rudolfův dobrý přítel hrabě Hoyos však tvrdí:
"Tento něžný vztah se zakalil v posledních dvou až třech letech… jak mi řekl nejvyšší hofmistr hrabě Bombelles, manželka mu z odůvodněné i neodůvodněné žárlivosti odpírala jistá práva, což způsobilo jeho zahořklost a přivedlo ho na scestí, o němž jsem se od něj nikdy nic nedozvěděl. " Hoyosova slova dokazuje i Rudolfův dopis Štěpánce z roku 1888:
"Myslím, že tu jednu noc bychom spolu mohli v Abbazii spát; hodilo by se to, protože kvůli zpovědi a přijímání se stejně jde brzy spát a bylo by moc hezké zase si jednou pohovět v posteli…
Tvůj vroucně Tě milující Coco

Jenomže Štěpánka byla zamilovaná do někoho jiného. Do hraběte Artura Potockého. V dopisech své sestře o něm psala pod krycím jménem "Hamlet". Jenomže měla smůlu. "Hamlet" zemřel čtrnáct měsíců po Rudolfovi…
Rudolf znal pouze jedinou ženou, kterou údajně kdy miloval. Byla to dáma vídeňského polosvěta Mizzi Casparová. Svůj vztah s ní nikdy neukončil, napsal jí dopis na rozloučenou a dokonce jí odkázal třicet tisíc zlatých, což byly na tehdejší dobu skutečně velké peníze.
Mizzi Casparová je líčena velice různě. Podle některých zdrojů prý byla tanečnicí ve Státní opeře, herečka, prostitutka, … Podle záznamů policie z té doby však byla majitelkou jednoho domu ve Vídni, který pronajímala, což tehdy nebylo vůbec nic zvláštního. Sestra korunní princezny Štěpánky Luisa Koburská tvrdila, že Rudolf měl s Mizzi Casparovou dvě děti, ale dokázané to není. Mizzi oficiálně měla pouze jedinou dceru.
I poslední noc svého života před smrtí v Mayerlingu strávil Rudolf s Mizzi. Popíjeli prý šampaňské a on se prý Mizzi svěřil, že se musí kvůli své cti zastřelit. O sebevraždě však nemluvil poprvé a protože byl i trochu opilý, nebrala to tak úplně vážně. Ale přesto šla Rudolfovi plány hlásit na policii.
Rudolf byl totiž už velice dlouho sledován tajnými agenty doslova na každém kroku. Oficiálně kvůli jeho bezpečí a neoficiálně? To se vlastně neví do dneška, proč ho někdo nechával sledovat…
A Mizzi Casparová patřila mezi tajné vyzvědačky. Policie v čele s baronem Kraussem tedy věděla o Rudolfových záměrem, ale pouze nad tím mávla rukou a neudělala vůbec nic.
S Mary Vetserovou Rudolfa seznámila jeho důvěrnice a příbuzná, oblíbenkyně jeho matky císařovny Alžběty Bavorské, a především velká intrikánka hraběnka Marie Larischová. Byla totiž přítelkyní jak Mary, tak i její matky. Mary se Marii Larischové svěřila s tím, že se zamilovala do korunního prince Rudolfa. A Larischová se jí rozhodla pomoci (i když to později ve svých pamětech rozhodně popřela), zorganizovala jejich první schůzky v Prátru, tajně propašovala Mary tajnou augustiánskou chodbou do Rudolfových pokojů v Hofburgu a především kryla jejich poměr. Nikdo o tom neměl mít sebemenší tušení…
Rudolf Mary doslova hýčkal. Skoro každou noc si pro ni nechával posílat a dokonce jí daroval snubní prsten s vyrytými písmeny I. L. V. B. I. D. T. ("In Liebe vereint bis in den Tod" = "V lásce spojeni až do smrti") a medailónek, který ji měl chránit proti zlým silám. Mary ho nikdy nesundala z krku a vydávala ho za dárek od Marie Larischové.
27. ledna 1889 se konal slavností ples na německém velvyslanectví na počest třicátých narozenin německého císaře Viléma II. Byla to poslední společenská událost, které se korunní princ ve svém životě zúčastnil. Byl tam se svou manželkou princeznou Štěpánkou a vypadal prý velmi unaveně. Na plese se však objevila i baronesa Mary Vetserová. Místo své matky Heleny, která onemocněla. Korunní princezně měly být představeny všechny přítomné dámy, ale Mary se tomu podařilo vyhnout. Bylo to považováno za urážející… Císař se potom na znamení nesouhlasu otočil k Rudolfovi zády, když s ním chtěl o něčem promluvit…



pondělí 28. 1. 1889

Rudolf se rozhodl odjet do Mayerlingu, kde podle tehdejšího mínění "dávaly lišky dobrou noc", 28. ledna 1889. Po desáté hodině se Rudolf ještě ve Vídni setkal s doktorem Bertholdem Frischauerem a svým přítelem Morizem Szepsem.
Potom ho ještě navštívil bulharský kníže Alexander von Battenberg.
V ten čas už byl Rudolfův věrný komorník Loschek a ostatní personál v Mayerlingu.
O chvíli později obdržel Rudolf pro něj velice důležitý dopis od hraběnky Larischové, ve kterém mu psala, že se jí podařilo pod nějakou záminku dostat Mary z domova.
Mary odjela do Mayerlingu. Marie Larischová běžela na policii, protože prý Mary Vetserová, která na ni měla čekat v kočáře, když šla do obchodu, vystoupila, přestoupila do jiného fiakru a odjela…
Kočí, který řídil kočár Larischové, to potvrdil. Dostal za své křivé svědectví náležitou odměnu.
V 11. 30 odjel do Mayerlingu i Rudolf. Chtěl se ještě rozloučit se svou malou dcerkou Alžbětou (řečenou Erzsi), ale nepustili ho k ní, protože zrovna seděla na nočníku. A on nebyl ochoten čekat…
Korunní princ a Mary se setkali ve třináct hodin u hostince "Roter Stadl" západně od Kalksburgu. Potom jeli do Mayerlingu. Cesty byly špatné a namrzlé, proto cesta trvala poměrně dlouho. Kola několikrát zapadla hluboko do sněhu a Bratfisch i princ Rudolf museli vystoupit a fiakr vyprošťovat. Kolem 15. 30 dorazili do Mayerlingu. Ve Vídni mezitím vypukl veliký rozruch kvůli zmizení Mary Vetserové…
Korunní princ Mary v Mayerlingu ukryl ve svých komnatách, aby o ní jeho další dva hosté hrabě Hoyos a princ Koburský nic nevěděli.



29. 1. 1889

V Hofburgu se konala slavnost k příležitosti zasnoubení Rudolfovi sestry arcivévodkyně Marie Valerie s Františkem Salvátorem. Jako poslední přijel princ Philip Koburský, který omluvil prince Rudolfa, který se prý v Mayerlingu nachladil, má velikou rýmu, a proto nepřijede.
Císař však nařídil nechat Rudolfův příbor na svém místě, kdyby prý korunní princ ještě na poslední chvíli přijel… To se však nestalo a byl pouze narušen zasedací pořádek. Na slavnosti se však neobjevila ani císařovna, která se také necítila dobře.
Večeře v Mayerlingu byla v sedm hodin večer. Princ Rudolf a hrabě Hoyos s chutí pojedli a popili i trochu vína. Potom se korunní princ omluvil s tím, že je nastydlý, a že si raději půjde lehnout.
Mary Vetserová povečeřela v pokoji sama.
Poslední slova Rudolfa jeho věrnému komorníkovi Loschekovi zněla:
"Nesmíte ke mně nikoho pustit, ani kdyby to byl císař. "



30. 1. 1889

V šest hodin a deset minut údajně podle Loschka vyšel z pokoje úplně oblečený Rudolf, pískal si a nařídil mu, aby nechal zapřáhnout. Pravděpodobně v noci vůbec nespal. Potom se vrátil zpět do pokoje a zamkl za sebou. Potom Loschek uslyšel dvě rány vypálené z revolveru…
Loschek však se vší pravděpodobností lhal. Mary totiž zemřela dříve než Rudolf… Už někdy k ránu minulé noci.
Každopádně pak komorník běžel pro hraběte Hoyose. Hoys spěchal do zámečku. Nejdřív se klepali a hlasitě Rudolfa volali, ale z pokoje se nikdo neozýval.
Hoyos se obával vyrazit dveře, zvlášť když se od Loschka dozvěděl o přítomnosti Mary Vetserové v Mayerlingu, a proto se rozhodl počkat, až se vrátí princ Koburský.
Philip Korbuský se rozhodl pro vyražení dveře. Jenomže dveře nechtěly povolit… Nakonec se musela prorazit jejich výplň sekerkou…
V pokoji na posteli ležela dvě mrtvá lidská těla… Rudolfovo a tělo Mary Vetserové.



Dohra a spekulace

Hrabě Hoyos jel okamžitě do Vídně, oznámit, že korunní princ je mrtev. Nejdříve to oznámili císařovně Alžbětě, která to řekla Františkovi Josefovi. Pro toho to byla veliká rána a okamžitě nařídil všechno utajit.
Veřejnost se neměla dovědět nic o Mary Vetserové a o tom, že korunní princ je vlastně vrah a sebevrah…
Nastalo zamlčování a ničení důkazů. To však dalo podnět k různým spekulacím mezi obyčejnými lidmi a hlavně novináři ( Verze). Až do pádu monarchie v roce 1918 bylo toto téma tabu…
Rudolfovi byl vystrojen velkolepý pohřeb, kterého se však nezúčastnila ani císařovna Alžběta, ani jeho manželka princezna Štěpánka, ani Rudolfova sestra arcivévodkyně Marie Valerie, … Pouze císař s Rudolfovou starší sestrou Giselou kráčel důstojně za synovou rakví. Byl pohřben v Kapucínské kryptě mezi svými předky. Byl stotřináctým Habsburkem, který tam byl uložen k věčnému spánku.
Mary Vetserová byla tajně pohřbena na hřbitově u kláštera Heilingenkreuzu.

Eva Taterová