Stoletá válka

Bitva u Azincourtu

Roku 1328 zemřel ve Francii po meči rod Kapetovců. Vyvstala tedy otázka následnictví. Novým králem se stal Filip z Valois, který okamžitě žádal manskou přísahu po Eduardovi I. V roce 1337 se zhoršila situace kolem Gaskoňska, jediné anglické državy ve Francii. Eduard III. vyslovil nárok na francouzskou korunu, který opíral o původ své matky Isabely, dcery francouzského krále Filipa IV. Nynější král Filip VI. byl synovcem Filipa IV.
Roku 1337 byla u pobřeží Normandie spatřena francouzská flotila. Panovalo všeobecné přesvědčení, že pluje do Skotska, což se Angličanům ani trochu nelíbilo. Anglie totiž měla strach ze skotsko-francouzské aliance. Nastala tedy válka, která se postupně přenesla do Nizozemí, Kastilie, Portugalska, Skotska, Irska a Walesu.
V roce 1340 se odehrála námořní bitva u Sluyes, trvala devět hodin, Francouzi v ní byli poraženi a vláda nad La Manchem byla v britských rukou.
O bitvě u Sluyes napsal kronikář Froissant: "Byl to boj krutý, lítý as strašný, protože bitvy na moři bývají vždy nebezpečnější a nelítostnější než bitvy na souši, neboť na moři není kam ustoupit nebo utéct. Není jiné cesty než se bít a svěřit se do rukou osudu."
V bitvě u Eluse Angličané znovu Francouze porazili, ti se poté ale spojili se Španěli.
V letech 1341 - 1347 se boje zintensivněly, jednalo se o rychlé útočné manévry, Angličanům se podařilo zvítězit u 1346 Kresčaku a dobýt Calais po jedenácti měsících obléhání.
Bitvy u Kresčaku se zúčastnil také český král a římský císař Jan Lucemburský, spolu se svým synem Karlem. Jan zde padl. V bitvě celkově bojovalo asi 4 tisíce rytířů a 10 tisíc lučištníků.
Na bitvu u Kresčaku měl Winston Churchill poněkud jiný názor něž středoevropští historici: "Králův syn Karel Lucemburský, budoucí císař, který ke svému jménu již připojoval titul římskoněmeckého krále, byl mnohem prozíravější, a když viděl, jak se věci mají, nepozorovaně ujel z bojiště i se svým doprovodem."
V letech 1355 a 1356 se k vedení války dostal syn Eduarda III. Černý princ. Ten podnikal výpady z Gaskoňska. Podařilo se mu zvítězit v bitvě u Poitiers, kde nejprve nastoupili lučištníci, poté kopiníci a pěšáci se sekyrami. Francouzská armáda byla v troskách. V roce 1359 vytáhl Eduard III. do Remeše. O rok později (30. května 1360) byla podepsána mírová smlouva v Bretigny. Anglie získala zpět všechna území Jindřicha II. v Akvitánii, dědictví Eduarda I. v Ponthieu a Calais.
Znovu byla válka obnovena roku 1369, následovaly ale neúspěchy Anglie v bojích v Akvitánii, Anglie byla vyčerpána a roku 1375 bylo znovu podepsáno příměří.
V roce 1396 byla znovu podepsána smlouva mezi Francií a Anglií o třicet let přátelství a neútočení. Král Richard II., vnuk Eduarda III. si vzal za manželku Isabelu z Valois.
V roce 1414 ale znovu začaly přípravy na tažení do Francie. Jindřich V. znovu vznesl Eduardův nárok na Francii. To v Anglii vyvolalo příznivou reakci. 25. října 1415 se odehrála bitva u Azincourtu. Roku 1420 byla podepsána smlouva z Troyes, která Jindřichovi V. zaručovala následnictví po Karlu VI., aby Jindřich vše potvrdil, vzal si Karlovu dceru za manželku. Jindřich ale zemřel neočekávaně již roku 1422 ve vojenském ležení, pravděpodobně na úplavici. Zanechal syna, kterému bylo teprve devět měsíců. Vlády se tedy ujali regenti Bedford a Gloucester.
Regenti dál pokračovali ve válce s Francií, ve jménu svého malého svěřence. Roku 1423 se uskutečnila bitva u Crevant a 1424 u Verneuil. Angličané se ve Francii dostali k vrcholu své moci.
Poté se do hry ale dostala mladá selská dívka a vše bylo jinak. Johanka z Arku se narodila v Domrémy asi roku 1412. Její otec byl farmář a Johanka se nikdy neučila číst ani psát. Ve třinácti či čtrnácti letech poprvé uslyšela hlasy svatých, kteří jí tvrdili, že to ona bude záchranou Francie. Jednalo se o archanděla Gabriela, o sv. Kateřinu a o sv. Markétu. Johanka se tedy vydala k Baudricourtovi, vojenskému veliteli blízkého města Vaucouleurs. Odtud se vydala do Chinonu, kde se nacházel panovník. Zde poznala krále, který se skryl v davu a přesvědčila tak přítomné, že je skutečně vyvolená Bohem. Roku 1429 dobyla Orleáns a získala tak přízvisko Panna orleánská, poté se jí podařilo uvolnit celé údolí Loiry. Poté porazila Angličany v bitvách u Patay a Troyes. Podařilo se jí dobýt Remeš a 17. července 1429 zde byl korunován Karel VI. Johanka cítila, že její úkol je splněn a snažila se od dvora odejít, to jí však nebylo umožněno. Poté znovu vypukly boje a Johanka se vydala do Compiene. Zde byla 24. května 1430 zajata vévodou burgundským a celý podzim strávila jako jeho vězeň. Poté byla předána Angličanům.
Johanka z Arku
Ti, když ji nedokázali zabít ve válce, našli jiný způsob. Církevní koncil. 21. února 1431 byla postavena před tribunál, který vedl Peter Cauchon, biskup z Beauvais, který doufal, že Angličané by mu mohli pomoci k titulu rouenského arcibiskupa. Ten tvrdil, že hlasy, které slyší nepochází od Boha ale od ďábla a že Johanka je čarodějnice. Byla mučena, jednou své názory odvolala, ale poté vše zase vzala zpět. 30. května 1431 byla odvedena na rouenské tržiště a upálena. Její popel byl vysypán do Seiny.
Roku 1456 si její matka a dva bratři vymohli znovuobnovení procesu, Johanka byla zproštěna vinny a byla prohlášena za svatou pannou, ne mučednici. Kanonizována byla až roku 1920.
V prosinci 1431 byl v Paříži korunován anglický král Jindřich VI. a to bylo další velké vítězství Angličanů a 1445 si vzal za manželku neteř francouzské královny Markétu z Anjou.
Roku 1448 bylo Maine obsazeno francouzskými vojáky. 17. července 1453 byli Angličané poraženi v bitvě u Castillonu. Anglická území na západě byla kromě Calais ztracena. Jindřich jediný anglický král, který byl v Remeši korunován, se nervově zhroutil.
Stoletá válka de facto skončila až roku 1802, protože do té doby nebyla mezi Anglií a Francií uzavřena žádná mírová smlouva. Následník anglického trůnu se vzdal všech nároků na dědictví Valoisů a Bourbonů.


Nela Trachtová