Vilém Dobyvatel


Vilém Dobyvatel


Vilém se narodil roku 1028 jako nemanželský syn Roberta, vévody z Normandie, a Arletty (Harlette, Arleve), dcery koželuha z Falaise. Přestože byl nemanželského původu, jako přímý potomek Rolla Vikinga, který roku 911 získal dohodou v Sant-Clare-sur-Epte Normandii od Karla III., měl velkou naději na trůn. Ten také po smrti svého otce roku 1035 jako sedmiletý získal.

Když bylo Vilémovi osmnáct stal se vévodou oficiálně, bez jakéhokoliv omezení či poručíka. V prvních letech své dospělosti proslul jako zdatný válečník v turnajích a rebeliích, které vedl i proti francouzskému králi Jindřichovi, se kterým sousedil v Bretani.

Roku 1049 se Vilém oženil s Matyldou, dcerou Baldwina V. Flanderského. K uzavření tohoto manželství se váže příhoda, že prý Vilém nejprve musel Matyldu zmlátit, protože se odmítala provdat za bastarda, poté však souhlasila, protože ji svým činem přesvědčil, že je pevný a vytrvalý ve svých cílech.

Po dobytí Anglie 1066 musel čelit mnoha rebeliím proti normanské nadvládě. Do jejich čela se postavili zbylí anglosaští šlechtici a tím Vilémovi usnadnili odebírání půdy z anglosaských rukou.

Vilém nejprve odebral manství všem, kteří bojovali po boku Harolda a poté vzbouřencům. Jednotkami manství byly takzvané rytířské lány (knight's fee), které v době války museli dodat jednoho plně ozbrojeného rytíře.

Po této exekuci majetku si Vilém ponechal 1422 manství, jeho nevlastní bratr Robert z Mortrain 795 a druhý bratr Odo z Bayeux 439. Asi pět tisíc normanských rytířů se stalo zároveň vojáky a statkáři.

Normané v Anglii žili jako okupační armáda, stavěli hrady na svoji obranu proti svým poddaným, ne proti nepříteli zvenčí. Anglosaských obyvatel bylo asi 1,5 milionu, kdežto Normanů pouhých deset tisíc.

Roku 1070 Vilém sesadil některé anglické biskupy a poté již žádní angličtí nebyli jmenováni. Do roku 1086 zanikla stará anglosaská šlechta a do popředí se dostává normanská aristokracie, která mluvila jiným jazykem. Dějiny Anglie byly spojeny až do roku 1204 s dějinami Normandie. Starý anglosaský jazyk se začal mísit s francouzštinou (peace-paix, court-cour). Zajímavý je také vývoj slova preux. Ve francouzštině znamená udatný, ale anglické slovo proud, které z něj vzniklo, znamená pyšný. Jedno je pohled šlechtice a druhé poddaného.

Roku 1086 nechal Vilém sepsat Domesday Book, Knihu posledního soudu, kam byli zapsáni všichni držitelé půdy. Podle této knihy bylo v Anglii 9 300 držitelů půdy ze strany šlechty a duchovenstva, 85 tisíc socmanů a svobodníků, 108 tisíc poddaných, 89 tisíc cotterů a 25 tisíc otroků, z kterých se v příštím století stali nevolníci. Bylo zde tedy přibližně 300 tisíc hlav rodin. Tedy asi 1,5 až 2 miliony lidí.

Ve Francii se objevovala snaha Viléma omezovat, hlavně ze strachu z jeho moci. V čele stál francouzský král Filip a hrabě Fulk Morous z Anjou. Do rebelie proti svému otci se zapletl i nejstarší Robert, hlavně proto, že nemohl využívat peněz ani moci, které mu plynuly z toho, že je dědic. Bojiště mezi Vilémem a Filipem bylo Vexin, sporné území na břehu Seiny mezi Rouen a Paříží. Poté co do Normandie vpadla posádka pevnosti Nantes, vydal se v červenci 1087 na odvetu, při tažení mu ale klopýtl kůň a on se udeřil o hrušku sedla, to mu pravděpodobně způsobilo vnitřní zranění, byl převezen do kláštera sv. Gervase v Rouen, kde strávil horké léto. Podlehl 9. září 1087 a byl převezen do kostela sv. Štěpána v Caen, kde byl pohřben.