Projev Daniela Webstera

o nedělitelnosti Unie

"Právě této Unii vděčíme za svou bezpečnost doma i uznání a respekt v cizině. Především jí jsme zavázáni za vše, nač jsme v naší zemi nejpyšnější. Této Unie jsme se dobrali zocelením našich ctností v drsné škole protivenství. Vzešla z potřeb rozvrácených financí, upadajícího obchodu a nedostupných úvěrů. V důsledku jejího příznivého vlivu se tato význačná hospodářská odvětví okamžitě probrala jako vytržena ze spánku smrti a nově ožila. Každý rok trvání Unie přináší nové důkazy o její prospěšnosti a požehnání; a přestože se naše teritoria neustále rozšiřují a naše obyvatelstvo postupuje dál a dál, nikdo se dosud nevymanil z dosahu blahodárného působení její ochrany. Unie je pro nás všechny bohatým zdrojem národního, společenského i osobního štěstí. Pánové, ještě jsem se neodvážil upřít pohled za obzor této Unie, abych spatřil, co leží skryto v temných hlubinách za jejími obzory. Neuvažoval jsem o tom, jaké životní vyhlídky bude mí svoboda, až se pouta, jež nás svazují, zpřetrhají. Ještě jsem se neodhodlal nahlédnout přes kraj srázu rozpadu, abych zjistil, zda svým slabým zrakem vůbec dohlédnu dna propasti pod sebou. A nemohl bych pokládat za spolehlivého rádce v záležitostech vlády člověka, jehož myšlenky by se neklonily v první řadě k úvahám, jak Unii co nejspolehlivěji zachovat, nýbrž k otázce, do jaké míry budou únosné podmínky, v nichž se lidé ocitnou, až bude Unie rozbita a zničena. Dokud Unie existuje, máme před sebou skvělé vzrušující a radostné vyhlídky - my i naše děti. Nechci vědět, co se skrývá za závojem budoucnosti. Dej Bůh, aby se v horizontu mého života tento závoj nepoodhalil. Dej Bůh, aby mé zraky nikdy nespatřily, co leží za ním. Až se mé staré oči naposledy obrátí ke slunci na obloze, nechť nevidí, jak jeho paprsky dopadají na rozpadlé a zneuctěné trosky Unie, na rozvráceně, svářící se a válčící státy sužované občanskými nepokoji či, nedej Bože, zborcené krví bratrovražedných bojů! Nechť jejich hasnoucí pohled raději utkví na zářivé vlajce Republiky, oslavované a uctívané po celém světě a vždy hrdě vztyčené, na vlajce, jejíž pruhy a hvězdy se skví v neztenčeném jasu, aniž je jediný pruh zamazán či pošpiněn a jediná hvězda nezřetelná, a jejímž mottem není ona bídná otázka: ‚A jakou to má všechno cenu?', ani slova svědčící o sebeklamu a pošetilosti: ‚Napřed svoboda a poté Unie,' nýbrž idea drahá srdci každého opravdového Američana, vyvedená zářivými písmeny na každičkém záhybu této vlajky obestřené třpytivým jasem, třepotajícím se pod nebeskou klenbou a povlávající v poryvech větru nad mořem i pevninou: Svoboda a Unie nyní a navždy jedno jsou a jsou nedělitelné!"

Daniel Webster,
1830